Svět vět - K.O.U.L.E.

 Když se mi zdá, že vše se bortí
a vrby nejsou na dosah,
když u naděje rigor mortis
nastal – a já jsem v mrákotách,
když pocit mám, že co je, není,
jen tíhu nesu na bedrech,
a propadám se v zapomnění,
když mrzne srdce, slábne dech,
když každý krok mě více tíží,
že vlastně stojím na místě,
když doufám jen, že neublížím,
co dělám, dělám nejistě,

 pak světu vět se plně oddám
a místo vrb mu pošeptám,
co pálí mě, co ve mně hlodá,
co bodá mě, co rozleptá,
co mate mě, v co ještě věřím
a v co již věřit odmítám,
kde vnímám zeď, kde panty dveří,
co si v své hlavě promítám,
ve světě vět jsem rázem nahý,
však úleva se dostaví,
z bolestí zbývá už jen pahýl,
co ztuhlo, se zas roztaví…