Jarní vyhlídky IV.

Když nemůžu v noci spát

a snáší se na mě žlutá,

volám tvary svatých

ještě hrana s hranou

se potká

a se srdcem moře

a

 zima ještě sveřepě

zapíná  zip kalhotám,

ale jaro hlaholí:

"Je čas suknííí!"

Mám hlínu za nehty

a v botách šustí listí -

má krajina se čistí.

A oči  domu

jsou opuchlé od krásy

snad brýle nepropustné

nandá si

je třeba uhladit  mech

vyprášit strach

vytřepat tíseń

je třeba poslouchat

píseň -

tu kůru stromu

a i na kůru tam nahoře -

vždyť stromy ji doručí,

z očí do očí

slyší výš

každý den je významný něčím,

přinejmenším

 tím

životem

něčím