NEČEKEJ

Nečekej

Po smyslu života se pídím

kolem sebe se rozhlížím

a stále ještě

nevím…

Zdá se to

nebo je to

snadné

dopátrat se v srdci

na dně

co smysl má?

Úsměv

pohlazení

láska

čistá duše

krásná píseň

porozumění

 též laská

Stále se mi jen

ozvěnou vrací

někdy slyším čistě

jindy se ztrácí

je jí jedno

jsem-li mužem

nebo ženou

drásá mě celou

obnaženou:        

n e č e k e j

na zítřek nečekej…

Na příkoří zapomeň

stejně jako když usneš

tak nevíš

co bývalo

odpustíš

zaspíš

Probuď se a žij

jako bys poslední den žil

Nezajímá tě už nic

z toho, co bylo

ani co bude

jen to, co je

co zanechal jsi zde

Uvědomíš-li si to

začne ti být líto

dne, kdys nežil

pro to

co smysl má

Přátelství rozeznáš v mžiku

už víš

koho bys poprosil

o pár slov

i odpuštění hříchů

kterés vykonal

Co udělal bys ten den dál?

Nechtěl bys vrátit čas

něco měnit

jen prodloužit dobu 

a dál měřit

zda naplnil jsi číši po okraj

a zda ten mok je boží dar

či naopak

Proto

poslední den života prožívej

a začni teď

hned

zítra není

 n e č e k e j…