Jiný

Žil, byl, stál uprostřed jednoho parku košatý strom. Protože byla zima, spal. A když stromy spí, vypadají jeden jako druhý. Lidé chodí kolem a skoro si jich nevšimnou. Teda někteří.

Jednoho dne šli okolo dva upovídaní lidé. Šli jen tak nazdařbůh. Když došli ke stromu, utichli. Mlčky si ho prohlíželi.

„Co by to mohlo být za strom?“ zeptal se po chvíli jeden z nich. Chvilku se dohadovali, jestli je to buk nebo javor, hledali na zemi listy, kousky něčeho, co by jim mohlo napovědět, ale zima a sníh všechno snědli.

Když stromy spí, jen tak něco je nevzbudí. Ale neznamená to, že nevnímají, co se děje kolem. Jen si myslí, že se jim něco zdá. V tom snu strom cítil, jak ho hladí čtyři dlaně, jak si povídají o jeho hnědé kůži a nemůžou přijít na jeho jméno. „Dub je to!“„Lípa!“ „Jasan!“ „Topol!“ Hádali pořád všemožné stromy, ale ne a ne uhodnout. Strom ze spaní zašeptal: „Ne, já jsem jiný strom, jiný strom.“

Zaposlouchali se do ticha a nakonec dvojhlasně řekli: „Jinan.“