Domácí vězení

Bolí mě hlava

a vlastně ani trochu nevím co dál.

ocitám se znovu ve světě mezi dvěma řádky

sám zcela zkomolen a všemi pohrdán.

Tolik jsem doufal,

že doma je líp, ale už to ani není pravda.

Dnes ráno padal sníh

a babička se do lesa brodila.

NIC VÍC, jen trošku míň.

----

Celé je to tak absurdní,

nebyl jsem zatčen a ani odsouzen.

Přesto tu jsem, ve své cele,

od světa navždy odtržen

a čekám.

Toužím po své nebi nad Olomoucí,

tím zvláštním městem,

kde nejezdí šaliny, ale elektrické věžke.

Tam se ti vytratí dozorce,

vrátný světa všeho,

jenž tě pobodal pro zvuk šepotu tvého
.

Už jsem zase ve své cele, v klidu a míru.

Pobodu tu klidně jako brusič meče svého.

A bude klíííííd!