VYZRÁNÍ MASSSKY (aproposss... kdo řekl, že: vyznání lásssky ???... o vysssrání nemluvy nemluvě)

Vidíš se v zrcadle.

Oděná v ovčím rounu.

Máš oči propadlé

jak díry do melounu.

Tvá hlava? Melouní.

Na keporkačím trupu.

Oči, jež okouní,

jak žáby ze sirupu.

Máš ouška jako rys.

Jazyk jak -  lístek zelný…

Celý tvůj půdorys

je  n e o d o l a t e l n ý

Jsi cenná amfora.

Nad ní pak profil nosu:

zelená brambora

a rtíky z kabanosu...

Máš hlásek rohatky -

vždy, když se zachichotá…

Ruce jak lopatky

pro mlýny donkichota

Ááách… a tvé dotyky?

Jako by píchl ovád.

Tvé prsty – buřtíky….

Jen si je ogrilovat.

A vlásky nad plecí:

vodopád shnilých slupek.

Dvě prsa. Kuřecí.

A o to větší – pupek.

Za ním pak – jako sud –

zadnice v rytmu tance.

Váhal jsem doposud

žes vrchol elegance,

že křivky postavy

krýt může tato aura !

Oděná do slávy  -

máš úsměv dinosaura…

Mé verše vypoví

co vlastně… jsi…  za…  dámu!

Nohy? Jak sloupoví

vyjedeného chrámu...

Začínám…. přivykat… ?

Pochyba v těle ryje…

Vždyť  ty jsi… unikát !

Pro všechny galérie…

… ve kterých kurátoři

vystaví díla slavných:

viditelná jsou v moři,

v pohybech vpravdě plavných…

Chci zpívat ... zapěti...

Kdykoli nechce se ti

počítat od pěti…

tak pěkně… do deseti…

.. anebo...

od deseti

reverzně

do pěti.

Rak žije na praseti

Byť nemá

ponětí

že změněn na klíště.

Že JÁ jsem LEV

TY koza

Vydrží  do příště

Ta  naše

sssymbióza

???