I slepice mají své sny

Řekla si jednou slepice,
že by si přála velice,
tak na chvíli se proletět
a pěkně z výšky vidět svět.

Zkusím žít jiným životem,
být stále jenom za plotem,
to už mě vůbec nebaví.
Nesnáším tohle bezpráví.

Jak jen to, ptáci, děláte,
dnes už to zkouším popáté,
vždyť přece také křídla mám,
tak proč, jako vy, nelétám?

Slepice, tys přece kur,
tvým domovem je tento dvůr
a člověk si tě hýčká, chová,
skutečně péče přepychová.

My lítáme den celičký,
pro sebe a své dětičky
sháníme něco do zobáku.
To by sis přál, ty líný ptáku?

Vždyť ty máš pěkně vystaráno,
tak zamysli se, hloupá náno,
někdy je těžké sehnat jídlo
a tebe pálí dobré bydlo.

Určitě by jsi nechtěla,
víš, je to fuška docela,
na podzim letět přes moře.
Jen zůstaň hezky na dvoře.

Ach, máte pravdu, ptáčkové,
než mít problémy takové,
to budu radši na zemi,
tady mám jisté zázemí.

Dělat ze sebe bezdomovce,
to se mi tedy vážně nechce,
mám už pár křížků na triku,
dožiju ve svém kurníku.

Její sen zůstal nesplněn,
dál vejce snáší každý den,
však dělá to už s větší chutí.
Bylo to správné rozhodnutí.

Dostalo se jí poučení,
že nad jistotu lepší není
a dokud bude mít co zobat,
tak nemá cenu provokovat.

Když vidí na obloze ptáky,
už neříká si: Já chci taky!
Dál s ostatními chodí spát,
dodnes tam v klidu žije snad.