Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bezfarebne dni

31. 10. 2001

2649

Autor

Vole

8. kapitola. Alebo tak priblizne.

8. BEZFAREBNE DNI
Na konecnej elektricky. Len tak sa tu flakam, dalsi pochmurny den. Na konci velkomesta pri Dunaji, na konci civilizacie. Tak daleko a pritom uprostred nej. Vyzera to tu presne ako na Lide pri Wahu- na mieste s najvyssou hustotou fetakov na meter stvorcovy kde sa vzdy koncil moj unik od vsetkeho toho co ma sralo ale zaroven mi aj chybalo. Asi.
Vybavil som si v banke konto. Som na seba hrdy.
Seda ulica, ludia so sedymi ksichtmi, seda nalada, nebo a sede steny. Nic nie je ale tak celkom sede. Je to celkom bezfarebne. Anonymne mrtvy zivot plynie vsade okolo. Ludia, auta, psi, aj elektricky- vsetko sa niekam ponahla a ja kracam po ulici. Vsade vladne neurcity hluk, ale je ticho. Absolutne ticho. Ludia rozpravaju, ale nic nie je pocut. Prazdnota. Slnko presvita pomedzi mraky. Uz sa zase tesim az budem zase zamknuty v izbe. Uz nechcem ziadnu nostalgiu, depresiu a pozeranie sa na vodu. Budem vybrnkavat nejaku blbost a nasierat susedov- to je lepsie. Aj tak su jebnuti. Vsetci su jebnuti. Alebo prespim cely den- a vecer stravim v sprche. Dufam ze to cele asocialne obdobie sa chysta niekedy aj skoncit. Ale zatial nie, chcem byt sam. To je ale skvela pesnicka, asi si ju pustim. Sakra nemam to tu. TAk nic. Tak si ju zahram, lenze vlastne to neviem. Tak uz vobec nic. Idem fakt spat. Jebnuty zivot.