Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZAPOVĚZENÉ POCITY

04. 05. 2010
16
38
2821
Autor
macecha

Nevím,zda bohužel, nebo bohudík, se tento případ nestal mně. Inspirací mi bylo vyprávění jedné mé přítelkyně. Já bych asi nebyla tak trpělivá :o)


     Do cirkusu si zašla po mnoha letech. Byl to jen takový okamžitý nápad, když viděla maringotky a volně pasoucí se poníky na place, kde se většinou "světští" usídlili na dobu, kdy se konala jejich představení. V jejich městě pobýval cirkus poměrně často, ji to však nikdy nelákalo. Vlastně, ani jako dítě to nepovažovala za nějakou zvláštní zábavu. Ostatní děti se radovaly, ona jen tak seděla a víceméně jí bylo líto zvířat, která předváděla svá čísla. Klauni jí připadali spíše k politování, než aby jí připadali zábavní.  Jediné, co ji dovedlo zaujmout, byly výkony artistů. Ty obdivovala, protože sama chodila do gymnastiky a věděla, kolik dřiny jejich, lehce vypadající pohyby, vyžadují.

     Klaun u vchodu ji nasměroval na její místo. Bylo až úplně nahoře, v předposlední řadě. Posadila se a protože přišla dosti pozdě, vlastně hned, jak si sedla, zhasla světla a začalo představení. Ani nevěděla, kdo sedí vedle ní, nebo za ní. Představení probíhalo v obvyklém duchu, nic nového, co by ještě neznala. Pohodlně se opřela a čekala na své oblíbené artistické číslo. V tom ji něco přejelo po vlasech. Jako by ji  někdo lehounce pohladil.
Strnula.

"Doufám, že tu není nějaký hmyz," říkala si v duchu.

     Po nějaké době pocítila dotek na rameni. To už nebylo zlehka. Cítila zcela zřetelně, že ji někdo položil ruku na rameno. Vzbudilo to v ní pocit, jako by dostala elektrickou ránu. Vyčkávala co se bude dít dál.  Chvíli se nic nedělo, ale potom se dotek opakoval. Zase jí tělem, od hlavy až k patě, projelo šlehnutí.  Šílený pocit. Pěkný pocit. Dávno zapomenutý.

"Možná bych se měla ohlédnout," říkala si v duchu.

     Ale, neohlédla se. Chtěla, aby se ten pocit opakoval. Chtěla se cítit opět živá, cítit se ženou. Místo, aby se ohradila, zavřela oči a nechala tu neposednou ruku sjíždět pomalu až k jejím ňadrům. Jemným, krouživým pohybem ji onen neznámý hladil. Cítila mužskou vůni a také vůni jara, která se drala škvírami cirkusového stanu dovnitř.  Nehýbala se. Ani nemohla. Byla totálně ztrnulá, užívala si ten, již dávno zapomenutý pocit. Vůbec ji v tu chvíli nezajímalo, kdo to je. Jak vypadá. Bylo jí to jedno. Ten pocit znovuprocitnutí stál za to! Někdo ji hladí, někdo ji chce! Byla to prostě krása. Styděla se, ale nepohnula se, aby to kouzlo nezmizelo.
Když však neposedná ruka začala býti příliš drzá, jemně ji odtáhla. Nemohla se prostě tak strašně znemožnit. Musela tu hru ukončit.

     Za sebou slyšela vrznutí sedadla. Ten někdo se zřejmě dotkl zády opěradla. To ji probralo a vrátilo zpět do skutečnosti. Kdyby se teď rozsvítila světla, snad by se hanbou propadla. Čekala, co se bude dít dál. Ale, už se nic nestalo. Vůbec nevnímala, co se děje na scéně. Viděla, že artisté cvičí, ale jako by byli v mlze. Neměla z toho žádný požitek. Její vnímání bylo ochromeno tím, dalo by se bez nadsázky říci, erotickým zážitkem tak, že nebyla schopna momentálně cokoli jiného vnímat. Zaléval ji pocit studu. Co to provedla? Co udělá, až se rozsvítí a ona bude muset pohlédnout za sebe?

     Nastal konec představení. Světlo zazářilo. Ale ona zůstávala sedět i přesto, že do ní naráželi lidé, kteří se chtěli dostat ven. Nadávali. Neříkala nic, neohradila se proti ničemu a tak ji obcházeli a jen pokyvovali hlavami.

Říkali si asi,

" možná té paní není dobře, vypadá divně."

     Když všichni z její řady byli pryč, dodala si odvahy, zvedla se a otočila. Řada za ní zela prázdnotou. Oddechla si . Se sklopenou hlavou vyšla ven a bez rozhlížení rychle odcházela k trolejbusu. Naštěstí ji nikdo nenásledoval.

"Možná se mi to všechno jen zdálo," pomyslela si.

     Přijel trolejbus. Nastoupila. Když přišla domů, vůbec jí její byt nepřipadal prázdný. Její nitro stále naplňoval dojem z toho, co zažila.

"Snad ještě není na všechno pozdě," říkala si, když uléhala.

     Po dlouhé době se jí podařilo hluboce usnout.


38 názorů

macecha
06. 05. 2010
Dát tip
Robinie - souhlasím :-)

Robinia
06. 05. 2010
Dát tip
Tak to bych si nenechala líbit...

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
já jsem zjistila, že si umím asi neuvěřitelně vymýšlet, když to vyznělo tak realisticky a dokonce pro mne, jako pro osobu zúčastněnou :-)) Je to jako s mým vařením. Vidím potravinu, už cítím chuť na jazyku a vím, co se z toho všechno dá připravit :-))

Diana
05. 05. 2010
Dát tip
Já ti věřím! o to víc obdivuji, jak jsi to citlivě napsala.

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
No, já právě také, Diano. Jenže, mnoho lidí mi to nevěří, protože mě neznají :-)) Tak, nechávám je při tom :o)

Diana
05. 05. 2010
Dát tip
A já bych se ohnala! Ta by sedla! :-)))***

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
G.J.SEGE - jsem ráda, že Tě to oslovilo. Díky.

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
a ještě dodám, že potom půjdu s Tebou ... :o)

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
koloušku, to bys tedy měla ... :o)

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
Květoni, úplně se červenám nad tou chválou. jsem ráda, že se ti to líbilo. Ano, je lépe se neohlížet. Lotova žena byla hloupá :-)

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
aleši, určitě to bylo fajn, ne?

G.J.SEGE
05. 05. 2010
Dát tip
Je to nádherně psaný a je jedno jestli se to stalo tobě nebo nějaké jiné ženě...

koloušek
05. 05. 2010
Dát tip
Hezký příběh. Možná bych také měla někdy zajít do cirkusu.T*

Kouzelné vyprávění. Všeho je tam tak akorát. I poučení z toho plyne. Lotova žena, ta se ohlídla...

vynikající... zažil jsem to z druhé strany, už je to dávno...na koncertě Jaromíra Nohavicy :o)

jj, líbilo :)))

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
Bíšo,díky.

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
Jarmilko Moosová, nebudu vyvracet,každý si může myslet, co chce. Hlavně, že se ti to líbilo :-)

Bíša
04. 05. 2010
Dát tip
Tak, jak nostalgik...

proč si myslím, že vím, o kom to vyprávění je? a nevyvracej mi to - nepovede se :))) - líbí*

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
Jarmilo, no právě!!

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
avox - díky.

avox
04. 05. 2010
Dát tip
Ohlédla bych se... a vidělo by se, co dál, možností je vždy několik :-)) hezky napsáno */

Z ČEHO????????????????????

Z ČEHO????????????????????

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
Já myslím, že u Tebe to nehrozí!! Jsi krásná ženská, takže si stále ještě můžeš vybírat :-)

V tomto už jsem opatrná, co kdyby to bylo naposledy??)))))))))))))))

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
No právě! Já bych se ani neohlížela a už by ji měl!

Já bych se nejspíš ohlídla dřív)))))

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
Jarmilko,čím tě to tak překvapilo?

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
neroušku,jsem ráda, že se ti líbilo, jak je to napsáno. Dlouho jsem přemýšlela o tom, zda to nebude třeba vulgární, ale stávají se takové věci, je to život, tak, proč to nenapsat. Já si také myslím, že prohra je někdy výhra.

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
Jiří,to je možné. V mém případě si však jistá nejsem :o)

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
renegátko, to není o mně. Já jsem ztracený případ :o)

macecha
04. 05. 2010
Dát tip
vážení, radši jsem dopsala do prologu, že se to netýká mé osoby. Kdo mě osobně zná, ten ví, že bych se zachovala jinak. Mám příliš rychlou ruku. Reaguje dříve, než můj rozum :o)

no vida!

neroušek
04. 05. 2010
Dát tip
Na některé věci je už pozdě.Navíc s erotikou přes lákavý obal bývá hořké jádro.A tak co se jeví prohrou,může být výhra.Neroušek mává Macešce květnově.PS.Velmi dobře je to napsáno.Takový fejetonek,či minipovídka.******

nostalgik
04. 05. 2010
Dát tip
Nikdy není pozdě... i kdyby ten prožitý pocit nebyl skutečný, jen zmaterializovaná vzpomínka z minulosti, byl to signál. Není pozdě!! ***

renegátka
04. 05. 2010
Dát tip
Velmi ambivalentí pocity.Zbytečne se zamykáš.Ještě je čas.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru