Ticho visutých zahrad Babylónu

Dejte mi jablka z visutých zahrad Babylónu

budu myslet na slunce a slávu

nejvíce mi šumělo moře

v celách kasáren libavy

viděl jsem plátno malíře

co rozesel  hvězdy po obloze

snad ovanulo mne středozemní moře

unešen helénskou krásou

jsem sčítal sloupořadí panteonu

něco vím o nozdrách válečných koní

o touhách žen jež lisují bosé víno

o mořeplavcích a výpravách

hloubkách  a dálkách

chodil jsem po střepech vyrabovaných chrámů

jak mumie oblepen propagandou diktátorů

učil se snášet hladomor, tísnit se v hromadných hrobech

v tom snění o životě mám naději

jak černoši  v bluesu

a eskymáci v tuleních

budu s Edisonem vymýšlet stroj času

s Howkinem proplouvat  hmotou statických atomů

půjčíte mi Puškine své pero

ať ulehnu při souboji

budu tvůj Oněgin

ještě je chvíli čas

na lásku