Cudná

Slunce se vyhouplo nad mraky,

strom se znovu zazelenal.

V zimě jsem paprsky Slunce hledal,

Ty však zůstávaly skryty.

Sukni jež ses snažila stahovat k tělu blíž,

vítr stále nutil do divokého tance,

plného pokušení a jisté provokace.

Chtěla bys v náručí mé být… sníš.

S obdivem díváš se do Slunce,

když kůži ti žhaví do běla.

Já zahlíd jsem tebe…anděla,

jak po rtech ti splývá tiché ne.

V duši doufám a modlím se,

ať opustíš ji proklatá ctnosti..

Touha je žár to ví i prostí,

tak hoďme za hlavu mravy… milujme se!