Na okraji

Na okraji perónu
kde dole na kolejích

se noří ke dnu vraky vlaků
vyvlékám hlavu z oken

tisknu tlačítka ňader
marně čekám na lístek do podzemky

a taky na to
že mi vrátíš

rty se dotýkám kořenů tvé šíje
a polykám ten hluk loučení

aby oči byly tiché
a na kůži usedaly mrtvé vosy

voníš jako anestezie
kterou se uspávají beznadějné psí případy

mě se chce spát a tlampač žaluje
všechna ta telefonní čísla

psaná ráno při oblékání
na účtenky z hospod kam bych dnes nešel

napadlo mne že podlaha hlavního nádraží
je stejně špinavá jako únorové nebe

a pak jsi nastoupila