vaxl

   tohle mi neudělá, není možné, že bych tak blbě nalít, přece tu musí být nějaký východ.

   nad ránem se protáhla, narazila na jeho spící stehno, hladce teplé, chtělo by-li  tělo, chtělo by-li  tělo, chtělo by-li  tělo, zanotovala si, za zády ucítila chlapa strachu. minuta? sekundy? odešlo to.

   rychle do práce, nemohl to být on, a jestli, stejně se rozvádějí.....po cestě do schodů ho potkal, nic, pohoda. po dvanácti hodinách je všechno jinak.

   nasaďte si na hlavu vaxl, tak, je vám to pohodlné? nebylo, pocítil pochyby, že by opravdu věděl? smích jeho sekretářky, alespoň tu nejsou sami.

   vaxl měl být průlom, funkční LSD 21. století, stoprocentně úspěšný lék-stroj, schizofrenie navždy zmizí, nobelovka minimálně, procenta od GE.

   docent a doktor. dělá mi do ženy, hajzl. nemůže to tak nechat, zítra otvíráme, klinické zkoušky dopadly skvěle. chtělo by-li  tělo, chtělo by-li  tělo, chtělo by-li  tělo. je úplně normální poprosit ho o poslední konzultaci. markéta mi pomůže. je to hajzl, má bude pomsta a kancelář na universitě.

   co říkáte, markéto, pustíme ho? stačilo by otočit kolečkem... pohlédl na řídící pult revoluce v psychiarii. přikývla.

   nic, vůbec nic se neudálo, teda z toho, co očekávali. ani smrt, ani schizofrenie. vzájemná návštěva vědomí. doktor a docent – navždy spolu. klinické pokusy doposud nikdy nezaznamenaly ztrátu vnímání barev.