Slzy hvězd

   To se takhle touláte po hvězdách. Blízcí, známí a asi i ti neznámí o vás tvrdí, že chodíte s hlavou v oblacích… Hrajete si s ideály, spřádáte plány, prožíváte své sny. A hledáte. Co? To kolikrát nevíte ani vy sami… Možná jednou, zčistajasna, najdete. A třeba to je podobný tulák jako jste vy. Tak ho chytíte za ruku a už nikdy se nechcete pustit… Jenže pro hvězdy jste takhle ve dvou příliš těžcí, neudrží vás, a tak z těch výšin spadnete. Ještě, že máte toho spolutuláka, který pád zmírní a pohladí po bolavé hlavě… Začnete se snažit žít své sny s nohama ukotvenýma na zemi. Asi se vám ve vašem přízemním životě zasteskne po hvězdných výškách. A možná se tak stane čím dál tím častěji. A třeba se po vás zasteskne i hvězdám, které jste svým putováním obveselili… To potom i hvězdy zapláčí. Uroní jednu, či dvě, možná i tři slzy. A ty pak vyrostou pod vaším srdcem, aby mohly být vaší vzpomínkou i budoucností…