Čarodějka IV.

čarodějka IV.

navázala si novou nit

by mohla pozašívat

další kousek nebe

čarodějka co tančí s nocí

pod posbíraným třpytem

skomírajících hvězd

do nůše střádá, co dá se unést

šeptá si s měsícem o démonech

co vzali jí dech i pro chvíli

hlavu do dlaní sklání

když se nikdo nedívá

čarodějka přec síly

ještě mnoho má

toulat se samotnou ji nadmíru baví

jen občas potřebuje ukotvení

odevzdání i přízraku, v němž nemýlí se

a nevezme jí volnost, tomu brání se

,,znič mě a vysaj do úmoru

rozlož si to na pár chvil

myslí odluč mě od kořenů

s okamžiky tvá zůstanu

pohlaď mě osudy na zážitek pouhý

co chtíč bude velet, lákat v tvé touhy

odnes mě na chvíli do oblak

na kratičkou, co nezpůsobí zvrat

dívej se mi přitom do očí

do černých hlubokých

než rozmaže se obraz

než roztočí se jiný sled

roztáhni křídla

pohlaď mne a leť

pohlaď mne dlaní

očima, úsměvem

dotýkej se mne

teď už jako smrti

se mě boj

nevysvětluj

nechci nic slyšet

já ne

mlč

a odporoučej se“