Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Síla modlitby

07. 07. 2010
23
52
5698
Autor
Edvin1

Nechal jsem se inspirovat scénami jednoho zápasu zrovna probíhajícího MS. Toto je však fikce - v žádném případě to není popis toho, co se skutečně událo. Nepiště mi tedy, prosím, že to bylo jinak. Děkuji. :-) Chtěl bych předeslat, že se touto povídkou nechci vysmívat věřícím. Jedná se mi o něco docela vážného. Ale o co? Pokud se toho, co tím textem chci říct, z povídky domyslíte, pak Vás zvu k malé soutěži: V souladu s Vaším chápáním pointy bych Vás prosil, abyste doplnili poslední, chybějící větu. Věta, která onu ukrytou pointu dle mého úsudku nejlépe doplní, bude namísto teček na konci dopsána. "Vítěz" této "soutěže" se svou účastí vzdává autorských práv na tuto větu. :-) Ještě jedna poznámka: Ona věta má být v češtině. Za kritiky předem děkuji. Tak se do toho dejte. Váš dědEd :-)

Zraky diváků směřovaly nejen ke hráčům. Sledovaly let míče, který skončil na hrudi jednoho z obou trenérů, jenž jej nechal skutálet po svém trupu, stehnech a holeních až na botu. Míč se zastavil na špičce trenérovy boty, otočil se párkrát kolem své osy, poskočil, a jako by byl hnán svou vlastní silou vylétl tři metry do výše. Když se vracel zpět, nastavil mu trenér své stehno. Míč na něm zůstal ležet jako přilepený, a pak se pomalu skutálel přes koleno a holeň na nárt. Odtud  přeplul na druhý nárt, zase zpět, a nakonec odletěl dlouhým obloukem přesně do náruče přibíhajícího hráče. Stadion oněměl. A když hráč pozvedl míč nad hlavu a poslal jej zpět do hry, stadion explodoval. Ne kvůli hře - to chtěli jej, nejlepšího útočníka všech dob, byť s bříškem a šedinami, byť s obličejem rozbrázděným bujným životem od dob, kdy naposledy sám pobíhal ve stejném dresu, znovu na hřišti.

 

Zamával jim, ale příliš jej to netěšilo; dosavadní hra jeho mužstva nevěštila nic dobrého. Marné byly jeho slovní pobídky, marná rozmáchlá gesta a zuřivé poskakování – jeho milánkové, jež poslal do boje po objetí a polibku, hráli jako začarováni. Pouze se bránili. Jejich chabé útoky, při nichž se téměř nikdy nedostávali na dostřel k brance protivníka, neměly nic společného s hrou, jíž on sám před lety vévodil.

 

Trénoval je do úmoru, měl pro ně občas hořká slova výčitek, ale většinou sladká povzbuzení a pochvaly. A teď stěží skrýval své rozčarování. Těžko se mu přijímalo, že se ti mladí kluci nikdy jeho někdejší kondici ani nepřiblíží. Chvílemi si zoufal, všechna gesta své horkokrevné rasy na nich vyzkoušel, jen své dosud bujné vlasy si nerval – jeho krátké a masité ručičky snad na ně ani nedosáhly. I teď předváděl na svém místě tanečky, gestikuloval tak, že nebylo radno se mu přiblížit, chytal se za hlavu a bil se v prsa, ale kluky z obrany nevytáhl, a ani tam je nepřiměl k účinnější práci.

Ve čtvrté minutě dostali první branku.

 

A stadion vykřikl zklamáním. Zklamáním, že On, jejich legenda, prohrával.

 

Tu sepjal své ručky jako v modlitbě, chvíli civěl do nebe, a pak, jako by si na něco vzpomněl, snad na skrytou zbraň, na náhradníka, hvězdu, se kterou se chtěl vytasit až v závěru, aby unaveného protivníka dorazil, se napřímil plný odhodlání a jistoty.

Sáhl do kapsy saka, té, co je nejblíž srdci, a vyňal z ní starobylý růženec z masivního, tepaného stříbra. Každá z perliček představovala hlavu světce. Ovinul si jej kolem dlaně, dlaň sevřel v pěst a růženec dlouze a vášnivě políbil. Zvolal na své chlapce a rukama ve vzduchu opsal několik energických kruhů.

Střídavě tančil, poskakoval, mával rukama, líbal růženec, pořád si něco drmolil, a sem tam pohlížel na nebe, jako by vyhlížel déšť v době sucha. Z úst mu nemizel úsměv.

 

Tribuny se rozehřívaly. Po pár minutách šly s ním, rozbzučely se a rozezpívaly, skandovaly a povzbuzovaly jej. Lidé sledovali trenérův balet a pár kamer si nazoomovalo i jeho dlaň s tím tajemným amuletem.

 

Padl druhý gól.

A davy zahučely basem.

Trenér nevěřícně hleděl jak na vlastní branku, tak na soudce, i světelnou tabuli zkontroloval, a nakonec svou překvapením zkřivenou tvář obrátil k dlani s růžencem. V jeho očích byl jeden velký otazník. Pohleděl k nebi, něco vyšeptal, a pak se vrátil zpět na hřiště, kde balón zase ohrožoval jeho branku.

Tentokrát rukou s růžencem posvěceným snad samým papežem gestikuloval zuřivěji a jeho tanečky byly trhanější; už se s růžencem nemazlil, líbal jej jen občas a tak nějak, jako se líbá zlou tchyni.

 

I třetí gól, již v druhém poločase, dopadl do jejich sítě. Davy strnule sledovaly svého hrdinu. Tentokrát se podíval jen na tabuli, s výčitkou mrkl k nebi, a pak se nahrbil, jako by chtěl nebesům ukázat záda. Z ruky si strhl růženec a vhodil jej do boční kapsy saka. Ještě poskakoval a mával rukama, ale ta tam byla v jeho krocích naděje, ta tam sebejistota. Založil si ručky na prsou a snad už jen čekal na konec toho trápení.

 

Když padl gól čtvrtý, jen pokýval hlavou a dosedl na lavici. Celý se schoulil do sebe a ignoroval šumění davů, nehleděl na hráče, možná ani svého asistenta neposlouchal. Občas se zavrtěl, malinko zvedl hlavu, to když se tribuny rozbouřily a on věděl, že to ti jeho ohrožují protivníkovu branku, ale nečekal, jak to dopadne. Do konce se již moc změnit nemohlo.

Snad dvě minuty před koncem se napřímil, ale jen proto, aby mohl zasunout ruku do kapsy od saka, vyjmout růženec a zastrčit jej na potupné místo v kapse u kalhot. Oči však nezvedl a zase hlavu s nadurděným výrazem sklonil a lokty opřel na kolenou.

 

Zápas skončil. Tribuny smutnily se svou legendou.  Těžce se zvedl a věnoval se povinnostem trenéra. Při chůzi mezi svými hráči, hráči vítěze a rozmanitými funkcionáři a organizátory sáhl do kapsy u kalhot a růženec vytáhl na světlo. Zůstal stát a prohlížel si ho. Jako by jej viděl poprvé v životě. Pak jej pečlivě ovinul kolem dlaně. Nedbaje na okolostojící pozvedl hlavu k nebi, a pak i obě otevřené ruce, s dlaněmi nahoru.

¿Por qué, Señor?

A pak jeho vrásky jedna po druhé mizely, jen ta, co ji měl mezi očima, jež přecházela v hlubokou a ošklivou jizvu na čele, pocházející z nějaké hospodské rvačky, zůstala. Tvář nakonec pokryl blahý úsměv.

¡Gracias, Señor!  řekl polohlasem.

 

Pohlédl na lidi kolem, jako by je nepoznával. Vykročil  k nejbližšímu hráči, pokusil se jej obejmout ručkou s růžencem kolem ramen a políbit jej na tvář. Moc mu to nešlo; hráč byl mnohem vyšší. Ještě jej po rameni poplácal a vydal se ke druhému, ke třetímu a čtvrtému; doprovázel je všechny až do šatny.

Každému opakoval stejná slova:

Příště vyhrajem - mám to z nejvyšších míst!

Vážně při tom pokyvoval hlavou.

 

 


52 názorů

Edvin1
19. 08. 2010
Dát tip
Myslím, že jsem jej při psaní textu ani takto představit nechtěl - tedy jako že by ze svého náboženství schválně dělal show. Prostě jeden z těch mnoha věřících, jejichž vířa nefunguje, a přesto, po zklamáních a krizích se, pro mě nepochopitelně, ke své víře s důvěrou vracejí. Hrdinovo chování je praktickou ukázkou apologetiky - omlouvání, ospravedlňování, obrana své víry, navzdory opačným důkazům. Jeho teatrální chování bylo pro mne ideálním materiálem pro povídku. Z chování zamlklého, schouleného věřícího někde v zadních řadách hlediště bych povídku neudělal.

Edvin1
18. 08. 2010
Dát tip
Já měl spíš dojem, že bere neúspěch týmu jako svou osobní porážku. Jeho divadýlko, jak je známo, jeho tým k lepšímu výkonu nevyburcovalo. I když v něm měl, mimo sebe sama, řadu hvězd.

Edvin1
18. 08. 2010
Dát tip
Marvin: Klapzubovu jedenáctku jsem skutečně nedávno opětovně četl. Ale rozhodně jsem se nechal inspirovat pouze podivným chováním argentinského trenéra-legendy v zápase - jak správně uhádl 571...- s Německem. Jeho ruka se starobylým růžencem se pak vyskytla na první straně tuším Bildu.

katugiro
17. 08. 2010
Dát tip
Jop, pěkně napsané, taky mi to připomnělo Pavla. Očekával jsem tedy ještě větší výlet do fantazijního světa, kdy trenér vyběhne na trávník a vstřelí hattrick :) *

Argentina - Neměcko 0:4 To byla nádhera, dlouho jsem při sledování nějakého sportovního utkání neměl tak nevýslovnou radost, jako právě při tomto.

guy
10. 08. 2010
Dát tip
já si myslím. že dneska když nepřiplují kapříci do správné sítě, tak ani ten Señor nahoře moc nezmůže .. :-)*

Edvin1
09. 08. 2010
Dát tip
Saetri: Díky za návštěvu. :-)

Saetri-Ihn
08. 08. 2010
Dát tip
Fajn. Jak už bylo napsáno, je v tom lidskost, pochopení, slabosti i síla. A přitom to tam nerveš násilím, ono to tam nějak přirozeně prostupuje textem. Trochu mě nudily popisy hrdina-stadion a cesty růžence po všech kapsách. Toho tam je moc. Dávám tip.

Makoves
07. 08. 2010
Dát tip
Tak tohle je paráda, bavil jsem se. Napsáno tak, aby jsem se nenudil.

vesuvanka
03. 08. 2010
Dát tip
pěkně napsané, zaujalo mě, TIP

Janina6
02. 08. 2010
Dát tip
Podobně jako u "Doktora Tichého" se mi líbí, jak lidsky, s porozuměním a přitom s nadhledem dokážeš vykreslit svoje hrdiny. Jsou svým způsobem velmi zranitelní a svým způsobem velmi silní...

Edvin1
28. 07. 2010
Dát tip
Winter: Asi tak, jak je tomu s VK. (A naopak, než jak tomu bylo s VH.) :-)

Winter
27. 07. 2010
Dát tip
pak se mu v zahraničí vysmívali, zatímco doma stavěli sochu. Pěkně napsáno, dobrý je to. Nic moc víc se k tak dotaženému textu, jako je tento, napsat nedá. /I když dá: tip/

Edvin1
26. 07. 2010
Dát tip
Norbert: Uniká mi souvislost s mým textem nebo s komentáři... Lakrov: Ne ne, tohle tam nedám. Trochu bys to musel okořenit.

Edvin1
23. 07. 2010
Dát tip
Proč ne, ale stejně si veké naděje nemohu dělat. Mé povídky se zdejším mladým moc nelíbí. Asi budu muset založit literární portál pro dědky, pardon, seniory. Tam bych byl hvězda! :-)))

Lakrov
16. 07. 2010
Dát tip
Už bylo i hůř, ale zítra bude líp; tomu věř. Zítra bude líp...

Lakrov
14. 07. 2010
Dát tip
Námahu od čtenáře očekávat můžeš, ale až když tuší, k čemu bude vynaložena; takže ne hned v prvním odstavci :-) Teď je to přehlednější. V tom, co píšeš o názvu a jeho odůvodnění, s tebou souhlasím. Nápad týkající se závěrečného trenérova výroku se zatím nedostavil -- tak, jak zní jeho slova teď, je to celkem působivé a uvěřitelné --, ale třeba mě ještě něco napadne :-)

Edvin1
14. 07. 2010
Dát tip
Lakrov: První odstavec jsem pozměnil. Uznávám, že k tomu, aby se čtenář v textu neztratil, musel by si pečlivě představovat scénu tak, jak ji v detailech popisuji. Je to namáhavé, a námahu od váženého čtenáře nemohu požadovat, že. :-). Modlitba je projevem víry. Změna názvu na Síla víry by nic nového nepřinesla. Alespoň jsem však vyškrtal pár vět o tom, jak se hrdina znovu a znovu modlí. Při výběru názvu jsem vycházel z věty, již jsem slyšel od jednoho nábožensky založeného člověka: "Modlitba je mocí bezmocných." Moc děkuji za pomoc. dědEd :-)

Edvin1
13. 07. 2010
Dát tip
Díky, lakrove, za kritiku. Zvážím ji, a případně použiji. Na můj souhlas se mne nikdo neptal, takže jsem se k nominaci nevyjádřil Máš na mysli Otu Pavla? :-) Asi zapálím (v Rakousku) stodolu, abych dosáhl jeho kvalit! :-O P.S. Jen klidně tu předposlední větu vyměň za svou - bude-li dobrá, dopíšu ji jako druhý možný závěr.

Lakrov
13. 07. 2010
Dát tip
(Asi) marně hledám tuto povídku mezi nominovanými do soutěže Povídka měsíce. Nominace nebyla přijata pořadatelem, nebo autor odmítl účast?

Lakrov
13. 07. 2010
Dát tip
Žádné tečky pro doplnění poslední věty nevidím; zdá se, že přicházím s křížkem po... po zápase :-) (pak se podívám do komentářů). Povídka se mi četla dobře. Snad jen druhá věta (souvětí čtyř - 'Nepozději ve...') mi přišla poněkud nepřehledná; za slovem 'když'. Dále při čtení už zbývalo jen se vyhýbat konkretizaci oné postavy -- po dočtení se domnívám, že právě ta tušená podobnost doplněná o varování v prologu utváří v téhle povídce, či snad podivné 'reportáži', určité kouzlo. Uvažuji o změně názvu na 'Síla víry'. A ještě jedna věc mě po dočtení napadá; podobnost s články jednoho původně sportovního reportéra, který do nich kdysi vkládal značnou míru subjektivity a přesto zůstaly reportážemi. Tip.

Sebastiana
12. 07. 2010
Dát tip
Souhlasím s mylenkou, přesně tak chápu víru já. Neubližovat nikomu, ale ani sobě. Vše je o lásce...

paráda :o)

Edvin1
12. 07. 2010
Dát tip
Už nikdo žádné nové návrhy neposílá, tak to uzavřu. Líbí se mi všecky návrhy, ale nejvíc se mým představám přiblížila Aha. Dovoluji si její návrh upravit tak, jak jej výše vidíte. Díky za účast. Váš dědEd :-)

a kdy bude uzávěrka soutěže? :o)

Právě jsem dostal zprávu od Ivánka, že do finále stejně postoupíme.

Edvin1
08. 07. 2010
Dát tip
Diana: :-O To by pasovalo k jeho naturelu. Ale zde měl mluvit o jejich budoucnosti či minulosti jako fotbalového mužstva. Děkuji Ti :-)

Diana
08. 07. 2010
Dát tip
Určitě jim řekl: "Neštěstí ve hře - štěstí v lásce!" ;-)))) (Aspoň já na tohle šťastně prohrávám...) Moc pěkně a přesvědčivě napsaná povídka.****

Edvin1
08. 07. 2010
Dát tip
Štěpa: Je zbožnej, ne? Tak tohle asi nepůjde! :-)

"Kokoti,kokoti, jsme to ale božský kokoti!" J.Š.

Edvin1
08. 07. 2010
Dát tip
Jistě, zajímavá debata by z toho byla, ale protentokrát zůstaneme u mého textu, ano?

Marcela.K.
08. 07. 2010
Dát tip
Milý Edvine, možná jsem si to pro sebe příliš zjednodušila, ale ne každý člen církve - jakékoliv, je i věřícím. Církev je jen "organizace". Víra je něco jiného. Ale právě k víře člověk potřebuje společenství, protože víra v Boha - tak jak ji chápu já - je víra v Lásku. A Láska neznamená sebelásku. Někdy je to velmi těžké...a člověk je chybující, ale jde o to, aby "věděl", že chybuje a snažil se neubližovat druhým. Bylo by to na dlouhé povídání...

Edvin1
08. 07. 2010
Dát tip
mylenka: To si ovšem věřící myslí málokdy. Jen si vzpoměň na starozákonní popisy bitev, na hesla křižáků, na slova "Gott mit uns" na opascích vojáků wehrmachtu. Neznám křesťanskou církev, jež by nenazývala svou věrouku "pravdou", tou "jedinou, vedoucí ke spasení". Snad proto má ekumenie tak malý úspěch. Kéž by bylo více věřících smýšlejících tak, jak Ty.

Marcela.K.
08. 07. 2010
Dát tip
Já si zase myslím, že Bůh fandí oběma stranám a že mu je v podstatě jedno, jestli vyhraje Petr, nebo Pavel :-)

Edvin1
08. 07. 2010
Dát tip
mylenko, myslel jsem to trochu jinak moorgan: :-), moorgane, vážně, jo? :-) Aha: Přihořívá,,, jestli snad hned nehoří! :-)))

Aha
08. 07. 2010
Dát tip
"Kluci, ale příště určitě vyhrajeme! Věřte mi!"

moorgaan
07. 07. 2010
Dát tip
... "per et porerosso si? " / to jsme to posrali co? /

Norsko 1
07. 07. 2010
Dát tip
Co znamená tvá zkratka, milý Bíšo ? Týdny kvůli tomu nespím

Bíša
07. 07. 2010
Dát tip
:o)

Marcela.K.
07. 07. 2010
Dát tip
,,Musíte si věřit!" :-)

Sebastiana
07. 07. 2010
Dát tip
nádherně napsáno, ale nic mne zatím nenapadá, ...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru