Dopis

Píšu ti dopis

stejný Táňa psala
když kouzlem tím
se celá rozstonala
vábivým
jaké mužem dělá muže

co po setkáních
v nichž se jen tak maně
netknou dvě srdce
nejvýš dvoje dlaně
co po setkáních
zakletých až běda
nedá se víc
než zapomenout na ně

tak proč mám v mysli
ještě tolik smutku
nestravitelné sousto
do žaludku
mi vpravil kdo?
předkové snad?
můj osud?

když jsme se spolu
prvně procházeli
hřbitovní flórou
zkameněly slzy
bylo tak brzy
myslet na lásku

absurdnost cíle
věř mi
trvá dosud
cit nevyptal si další procházku

tak spolu jdem
byť vzdáleni si metry
neseme v sobě všechny obrazy
dočasných kulis
ne
že jsme se spletli
a nikdo z nás
to vím
nic nezkazil

proč ale stále
balamutím sebe
že už tě nechci
nikdy nechtěla
když nad Olšany modralo se nebe
a doprovázel
anděl anděla