Zakázaný ovocnář

Zakázaný ovocnář

je plodem stromů svých.

Mocnář, tichý bezmocnář

a hrdopyšný mnich.

Od půlnoci do půldne

sváděl dlaň mou svojí

a křičel na mne do tmy,

že navěky nás spojí.

Ale já už nechci,

ač se vzpírám vlastní vůli.

Moje já mne od něj chrání

a moje já mne půlí.

Ale já už nechci,

hlavou se mi honí plány

a mocnář bezmocnář

Mne chrání. (?)

Mečem vzal mne kat

a poděkovala jsem.

Kde se našel ten,

kdo vedle mne

jen vzal se?

Suď Bůh anebo člověk,

ale stejně odešel

ten mocnář bezmocnář,

jak chtěl.

Má svoji vlastní část,

která mne tolik mate.

A umí struny klást

jak vlnobití zlaté.

A rybu z úst mi vzít

a postavit ji na zem

a procitla jsem z něj

dnes rázem.

Poutíkám někam,

kde není ani hlesu.

Svoje rybky  zoufalství

já napokraji nesu.

Neuvidíš mne,

až dopíšu, co hledám.

Můžeš mne stokrát zabít,

já se nedám.