Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Výpalné
datum / id02.08.2010 / 361826Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategorieZ Kolína nad Rýnem
zobrazeno2214x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Minipovídka o tom, jak jsem povídku nenapsal, a o tom, jak k tomu došlo.
Výpalné

 

 

„Mrkni na toho chlapa,” řekl můj přítel, starý a protřelý Kolíňan. Ukázal mi toho muže bradou, skrytou za okrajem šálku, na němž se skvěl obraz kolínské katedrály.

„Co je na něm?“ otázal jsem se. Bříško a prošedivělé skráně byly typické pro bezpočtu bankovních úředníků, již v této čtvrti trávili své přestávky v kavárničkách, rozsetých podél ulic zastíněných  mohutnými platany.

Přítel si ukousl ze svého croissantu a neodpovídal.

 

Vzal jsem do ruky sklenici s jablečnou šťávou. Příjemně mě chladila do dlaně.

K úředníku přistoupil číšník a jako předtím nám, stejně uctivě před něj postavil šálek kávy, křišťálovou sklenici s červenou marmeládou, porcelánový džbáneček smetany a košíček s croissanty. Muž položil na stůl před číšníka štíhlou náprsní tašku z černé, lesklé kůže. Číšník si sáhl do kapsy a nahrbil se nad ní. Když ze stolu zvedal  prázdný tác, setrvával v uctivém předklonu. Muž sotva znatelně přikývl. Číšník odkvapil a mně se zazdálo, že náprsní taška už nebyla tak štíhlá.

 

Muž upil kávy, a pak si jeden croissant namazal silnou vrstvou marmelády. Jiskřila v paprscích slunce, jež se prodíralo listovím a okny. Červené třešničky měly barvu sedlé krve.

 

Neuměl jsem si ho zařadit, ale můj přítel významně pozvedl obočí, a tak jsem usoudil, že je to nějaká osobnost z jeho světa televize či filmu, producent nebo investor.

Zdál se mi zajímavý, zvláště jeho dolní čelist, jež byla vepředu úzká, ale směrem dozadu se neobvykle rozšiřovala. Masité rty polykaly jeden kusanec toho nafouknutého rohlíku za druhým a jak kousal, i z té dálky jsem rozeznával provazce jeho masivních čelistních svalů.

 

Vytáhl jsem poznámkový blok, když tu mou pozornost upoutala další osoba, jež přistoupila k jeho stolu. Servírka z kavárny naproti. Sehnula se nad stolem, tam, co zůstala ležet náprsní taška, a vytáhla něco z kapsy své běloskvoucí zástěrky. Neviděl jsem co dělala, měl jsem výhled jen na její pozadí, ale když se její ruce od stolu vzdálily, setrvala v předklonu o okamžik déle, než bylo třeba.

Muž přikývl a ona se vzdálila. Náprsní taška byla zase malinko silnější.

 

Otevřel jsem blok.  Hledal jsem po kapsách propisku, když můj přítel strnul, a pak plácl otevřenou dlaní do mého zápisníku, jako by chtěl zabít dotěrnou mouchu.

Tázavě jsem na něj pohlédl. Mlčel, jen v jeho očích bylo více bělma než kdy předtím. Přisunul mi blok k okraji stolu a já jej sebral a zastrčil zpět do kapsy.

Přítel položil na stůl bankovku a vstal. Následoval jsem jej k východu.

 

Spěchal a neotáčel se, i když jsem mu nestačil. Když jsem jej konečně dohonil, zeptal jsem se:

„Co bylo v té náprsní tašce?“

„Nic, o čem bys moh‘ psát ty svý povídky,“ řekl.

„Proč?“

Chvíli mlčel, a pak řekl:

„Ani ten nejsprostější bulvár si na něj netroufne.“

„Vážně? Ani Noviny?“ řekl jsem.

„Ani Noviny. A přitom na Noviny si zase netrouf‘ ani Böll*.“

 

Zamrazilo mne, i když léto bylo letos opravdu horké.

Od Rýna sem doléhalo melodické houkání výletních lodí.

 

 

Doplněk:

Heinrich Böll (1917-1985), slavný německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1972),  se narodil a žil v Kolíně nad Rýnem. Jeho snad nejznámější román Ztracená čest Kathariny Blumové se odehrává v tomto městě. Antagonistou tohoto románu jsou očividně jedny velice rozšířené bulvární noviny, i když je autor přímo v románu nejmenuje.

 

Pro zajímavost:

Část děje této knihy má místo v jedné monstrózní budově v Kolíně nad Rýnem. Když jsem sem začátkem osmdesátých let přijel, ihned mne do očí udeřil mrakodrap zvaný Uni-Center (dokončený 1973). Automaticky jsem si tuto budovu spojil s hrůzným dějem Böllova románu (první vydání 1974). Až později jsem se dozvěděl, že Böll byl Kolíňan, a že exteriéry filmové podoby této jeho knihy byly točeny zde.

Budova chátrá, bydlí v ní divní lidé, a kolem jejího úpatí stále věje silný, chladný vítr. 

 

Obrázek Uni-Center: http://de.wikipedia.org/wiki/Uni-Center_(K%C3%B6ln)

 

01.08.2010 © Wegner

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.09.2010 14:11:23sepotvkorunachstromu
..skleróza je sviňa..taky ji mám.. odjakživa..tedy hosip spíš..:)))))))
07.09.2010 14:07:07Edvin1
Sám s tím mám potíže! Ach ta skleróza!
07.09.2010 14:00:18sepotvkorunachstromu
..někomu jsem slíbila, že si dočtu jeho děsně dlouhou povídku a zapomněla jsem kdo to byl..:)
Tebe si ovšem pamatuji..víme?..:))
..nevíš jak se dostanu k dílkum, co jsem si zaklikla přečíst později?
07.09.2010 13:50:47sepotvkorunachstromu
:)))))))))))))))))))))))))))..se uvidí..:)))))
07.09.2010 13:48:40Edvin1
Šepot: Jsem zvědav, zda své slovo dodržíš! :-)
07.09.2010 12:21:35sepotvkorunachstromu
..jsi skvělý vyprávěč..budu si tu chodit tě číst..:)
03.08.2010 12:22:16Edvin1
avox: Napsat bych měl co. Za ta léta... A hned i závěť.
Takže jen tenhle nicneříkající textík.
03.08.2010 12:07:41takjinak
Velice zajímavý textík t*
03.08.2010 09:18:14Lakrov
redaktor prózy
Celkem krátký text, obsahující hned od počátku náznaky, jež přivádí čtenáře k tušení jakési 'neviditelné struktury'. To tušení se nakonec potvrzuje, celý příbeh se o onu 'neviditelnou strukturu' pouze otře, a (trochu proti očekávání) končí. Namísto obvyklého 'rozuzlení' následuje vysvětlující epilog (doplněk).
Dost mi to připomíná článek (dobrý článek) z novin, který se pohybyje někde na rozhraní dokumentaristiky a fikce. Článek, který má svým obsahem, ale taky způsobem, jakým je ten obsah sdělován, podsunout čtenářům určitou myšlenku. V uměleckém světě Písmáka možná nebude tento text náležitě doceněn.
Tip
03.08.2010 07:42:28Prosecký
Nevím, jestli se úplně podařil záměr přenést autorovy představy čtenářům. Dílem může být na vině odlišné milieu autora a čtenářů a dílem samotný charakter povídky.
Nejsem ovšem nezaujatým čtenářem. Čas, který jsem strávil mezi Bonnem a Köllnem patří s časem stráveným v Anglii k nejhezčímu v mém životě. A Böll byla jediná kniha, kterou jsem ke státnici četl s chutí.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.