Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSměješ se...
04. 08. 2010
12
20
2041
Autor
Overkill
Každé ráno mě probouzíš v šest.
Nekompromisní budík na vratkých nožkách.
Taháš mě za nos, plácáš po tváři.
A já vstávám po dvou hodinách spánku.
Sleduju tvé nové objevy
věcí pro mě tak samozřejmých.
Kdepak jsi vzal naše album?
Jednu fotku hned taháš z rámu.
Směješ se, když ti ji chci vzít.
Směješ se mým roztřeseným rtům.
Směješ se, když se odvracím.
Směješ se, když voláš mámu...
20 názorů
V tom případě bychom měli začít psát nekonečný cyklus: Můj veselý začátek - střed v soutoku našich depresí a nakonec tvá naděje jako příslib lepších zítřků...
ty jsi opak mě...já začínám smutně a končím s nadějí, ty zase vesele naladíš a na konci rozpláčeš...***
Myslím že rozumím a držím pěsti. Je třeba si užívat všech krásných chvil, dokud to je jen možné - a naplno...
hedera helix
08. 08. 2010
Jara - já měla na mysli tu nevědomou dětskou radost... nespletla sis mne s gabi?
sepotvkorunachstromu
04. 08. 2010
to je ta pravá radost... a "budík na vratkých nožkách" je kouzelný :-)) */