Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Utrpení Štěpána Holuba
datum / id10.08.2010 / 362416Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1821x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
V tomto textu nedošlo k týrání právníků ani jiných zvířat.
Utrpení Štěpána Holuba

"Malý důůům nad skááálou, malý důůům nad skááálou", znělo v časové smyčce z reproduktorů v rozích místnosti. Text se zlověstně opakoval, hudba byla stále stejná. Do místnosti vkráčela Věra. Identitu Věře dodávaly kožené džíny, pevně obepínající její podlouhle oblý zadek.

Štěpán Holub se stihl připoutat ke zdi ještě před příchodem Věry. Poutal se o překot, odpočítával stoosmdesáté opakování refrénu a tušil, že už zbývá jen chvíle. Poutal se tak, jako by se zachraňoval.

Štěpán Holub už byl celý spoutaný, vypadal se svou holou hrudí a obrysy žeber stahujících se v zrychleném dechu jako svatý Šebestián.

A to neměl dělat, vyjektla žena v kožených kalhotách a průsvitné polohalence. Přestože její hlas byl spíše sametový, Štěpán, teď už spíše Šebestián, její hlas vnímal jako jekot sirény policejního vozu nebo zvuk plechového bubínku trpasličího nacisty.

Hruď se mu rozšiřovala vzrušením, břicho, stejně hladké, klesalo s každým prudkým výdechem.

Zavířilo pomyslné finále. Věra natáhla tětivu luku. V očích v tu chvíli neměla nic než chlad, nic než krutost. Zacílila na tu chlapecky vypadající hruď. Finále zavířilo ještě více. Krátká chvíle ticha, v ní ještě dvakrát stažené břicho, dvakrát rozšířená hruď.

Tělo Štěpána Holuba přijímá první gumový šíp. Přísavka dopadla s mlasknutím doprostřed bílých prsou. A druhá. Věra je chladná a krutá. Štěpán Holub umírá.

"Jsi negr Štěpáne, jsi negr!" zašeptala svým medovým, ale ve Štěpánových uších spíše štiplavým hlasem Věra, a vstřelila do Štěpánova břicha třetí, poslední šíp s přísavkou na konci.

 To vše se stalo v malém domě nad skálou.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

13.08.2010 23:35:07Max Hutar
"zvuk plechového bubínku trpasličího nacisty" - V souvislosti s naší poslední debatou o pomíjivosti cikánů stahujících hodinky - tohle mi přijde ze stejného soudku, ale nosné, protože obraz by fungoval i bez spojitosti s medializovanou kauzou.

Jinak je to takové trochu nemastné, neslané, ale je to zručná práce, vymakaná, s gradujícím napětím a formální pointou, takže tomu dám tiperdu, tím zde skutečně nic neudělám špatně.
10.08.2010 11:06:29Klíč
Jo, zajímavej pohled..Pár překlepů to krapet kazí, ale to se stává.
Musela jsem se usmát nad větou : "Identitu Věře dodávaly kožené džíny, pevně obepínající její podlouhle oblý zadek." :)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.