ToE

ToE:

Scéna: Vzadu bíle nasvícené plátno s projekcí siluet lidí, v jednom rohu nápis: „Touch of eternity“ se zvýrazněnými prvními písmeny, u jedné stěny jeviště stojí odpadkový koš, u druhé vysoký popelník, uprostřed je záhonek s živými květinami (3-5 v barvě kostýmů)

Text:   Muž pochoduje podél plátna sem a tam, prohlíží si siluety. Jde si sednout ke zdi poblíž koše. Rozdělává noviny. Na scénu vchází anděl, přes rameno má kabelku a za sebou táhne kufr na kolečkách. Prochází okolo sedícího muže. Ten si všimne křídel.

M:        Ty jsi anděl? (s pobavenou ironií)

A:        Už je to tak. (odkládá kufr a otáčí se)

M:        Jako z nebe? (pouští noviny, vstává)

A:        Nie, zo Slovenska...

M:        Na Slovensku jsou andělé?

A:        Tí sú všade, aj tu.

M:        Tak proč sem jezdíš, když už tu nějací jsou?

A:        Na dovolenku.. (posunkem ukazuje na kufr)

M:        Na dovolenou? Andělé mají dovolenou?

A:        Prečo nie? Veď aj on je na dovolenke... už pár rokov (hlavou dělá posunek směrem vzhůru)

M:        Jako bůh? (s až přehnaným zájmem)

A:        (vyndává z kabelky krabičku, bere si cigaretu, nabízí muži) Cigaretu?

M:        Nekouřím. (anděl si zapálí a pousměje se, ve chvíli potáhnutí zmizí jedna ze siluet na plátně)

A:        Začni…

M:        Pomůžeš mi?

A:        Nie a ty mne? (trhá květinu ze záhonku)

M:        S čím? (rozpačitě)

A:        (chvíli přemýšlí, pokuřuje) Neviem, s niečím. Vy stále niečo chcete, tak som si to chcela tiež skúsiť.

M:        S nějakou maličkostí bych možná mohl.

A:        (típně cigaretu) Tak napríklad vyliečiť rakovinu, zastaviť vojny alebo rovno zmeniť celý svet? (s pohrdáním)

M:        Hm, to ti asi nepomůžu

A:        Vidíš? Ja tebe tiež nie. Sme si kvit... Vážne si nedáš cigaretu?

M:        Ne, vážně ne – nekouřím. (anděl si zapálí, další silueta mizí)

A:        Čo to? (ironicky) Máš strach, že by ťa to zabilo?

M:        Prostě nechci!

A:        Ale prd. Nemusíš sa báťJa to vážne nikomu nepoviem a aj tak raz zdochneš. (jak na malé dítě)

M:        Myslíš jako osud? (se zájmem)

A:        Opotrebenie, ak mám byť presná, ale hovor si tomu ako chceš.

M:        Takže víš, jak umřu?

A:        A ty vieš, koľko ich mám ešte v krabičke? (rychle, ironicky)

M:        Cože? Jestli jsi anděl, měla bys to vědět, ne?

A:        To áno, videla som ti niekde poznamenané... asi... Rovnako ako si ty videl moju krabičku, ale kto si to má všetko pamätať?

M:        To je absurdní! (podrážděně)

A:        Hej, hej. Pravda bolí, však? (ironie)

M:        A… A můžu to nějak zjistit?

A:        No, môžeme si zapáliť ďalšiu a pozrieť sa, koľko ich tam ešte je.

M:        Já to potřebuji vědět! Kolik mi zbývá?

A:        Počúvaj, neser, mám dovolenku.. (jde si pro kufr, vrátí se k muži) Keď chceš, môžeme ísť na panáka a ja už ti nejak vyženiem tú depku z hlavy.

Podává ruku, muž přikývne a chytí se. Anděl ho odvádí za plátno.Přechází, muž ve předu. Výstřel, krev na plátno. Tělo zmizí stejně jako siluety předtím. Anděl si zapálí.

Konec