Životní vteřina

Spřízněný s větrem

v tichých kročejích

plný vášně

pohlcen pradávnou touhou po trofejích

Však bdělý kráčí muž

V samotě lesa cítit je lovcova naděje

Strnulá šíje pulsujíce

náhle se vzňala prokřehlá ruka i mužovy líce

čekajíce

okamžik či snad tisíc roků

Vteřinou

jistou ranou pohyb ustrnul

kapkou barvy po kapce zhasíná

Životní vteřinou

vrátila se zpět

v šepotu stromů

do nitra přírody

domů