Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+20 neviditelných
O samotě
datum / id18.09.2010 / 365698Vytisknout |
autorZiriael
kategorieVolné verše
zobrazeno1327x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O samotě

Myslela jsem,
že je černá,
jako antracit,
jako půlnoc
a jako křídla havrana.

Myslela jsem,
že je drásavá,
jako jehly pod kůží,
jako tygří drápy
a jako trhané hedvábí.

Ale není.

Myslela jsem,
že světlo ostře kontrastuje s tmou,
že po tichu vždy následuje hluk,
že dobro střídá zlo.

Teď ale vím, že

je černá,
jako tabule, zašedlá nudou a leností,
je černá jako nevýrazný stín,
v nekonečně líném deštivém dni,
je černá jako prach,
na příliš dlouhé asfaltové cestě.

Vím, že
je otupující,
jako nekonečné horko pouště,
jako věčné courání nočním městem,
jako bzučení mouchy na okně.

Vím,
že světlo má ke tmě velmi blízko,
že ticho bývá vyrušeno tichem,
že nic není černobílé,
že kontrasty jsou vyjímkou
a ne pravidlem.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

03.10.2010 10:33:24Jara Agnes
...světlo má ke tmě velmi blízko...

Ano, kde jsou stíny, bývá i světlo... moc hezká celá báseň, líbí...*
20.09.2010 18:42:31Afrodisiakum
že ticho bývá vyrušeno tichem :)
20.09.2010 12:49:47Manuamanua
Taková trošku až moc klidná samota.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.