Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stalker

25. 09. 2010
14
36
4314
Autor
Mrzout

 

Přes rok jsem čekal na tuhle šanci. Rok mě to žralo. Rok jsem musel vydržet a jen pozorovat, abych se vyhnul chybě.

Musím být rychlý, ale také nesmím nic uspěchat. Jako první přijdou na řadu plaňky u plotu. Někdo si na něm dal hodně záležet. Krátký trhnutí a hřebíčky jsou venku. Ještě jeden rychlej pohyb a sem vevnitř. Hlavně nic nezapomenout a nezmatkovat. Rychlá kontrola. Všechno je na svým místě. V pořádku.

Teď ke kotci. Psa se nebojím. Pes se bojí tmy. To mě vždycky fascinovalo. Hlídací čokl, co se bojí tmy a je přes noc zavřený v kotci. Kus masa s prášky na spaní zajistí klidnej večer a možná i zbytek dní.

Po paměti jdu ke dveřím od garáže. Za poslední rok se nic nezměnilo. Pořád jen na jeden západ, bez klíče zevnitř. Nářadí na otvírání bytů, včera „vypůjčený“ od hasičů, udělá svou práci dobře. Stačí jen vsadit mezi dveře a zabrat. Trošku hluku, ale na vesnici v noci nic moc neobvyklýho.

Mizím dovnitř garáže, klekám na všechny čtyři, abych do něčeho nekopl. Vždycky tady byl bordel, takže pochybuju, že tu někdo uklidil od doby, co jsem tu byl naposled. Odsunuju z cesty prázdný kanystr od nafty. Kopnout do něj, tak se můžu jít rovnou udat.

Auto je tam, kde má být. Lezu pod něj. Povolit odvzdušňovací šrouby na všech čtyřech kolech je sranda, zvlášť když jsem ty brzdy loni sám dělal. Je třeba vyměnit rukavice. Brzdovka je svinstvo a rozežírá je rychle.

Spodní dveře z garáže do baráku jako obvykle nezamčený. Lehce se do nich opírám ramenem. Jsou zkřížený. Je třeba trošku víc síly. Jsem v chodbě. To nejtěžší mám před sebou. Poslední dveře vedoucí dovnitř. Nevidím pod nima světlo. To je skvělá zpráva. Jsou vždycky zamčený, ale otevírají se směrem ke mně. Stačí je jen vysadit.

Malá noční lampička v koupelně a na záchodě. Vlevo kuchyň plná špíny a nádobí. Dveře do ložnice zavřené a za nimi tma. Vychází mi to.

Musím si vyměnit boty. Venkovní tabi za tabi s měkkou čistou podrážkou. Ze zvyku nahlédnu do obýváku. Všechno v pořádku.

Odemykám si vchodové dveře, je to nejlepší cesta ven. Zády ke stěně, s batohem v ruce stoupám po schodech. Vím, kam jdu a kde jsou dveře ložnice.

Jsem uvnitř.

Chvíli mi trvá, než se zorientuju. Věčně přesunovaný nábytek v pokoji, kam není z ulice pořádně dalekohledem vidět, mne zpomalí jen na chvilku. Rozpoznávám obrysy stolu, skříní i polic na stěnách. Uprostřed trůní postel. Vše mi vyšlo přesně tak, jak jsem si každou noc představoval a pak plánoval od momentu, kdy jsem slíbil pomstu.

Nic netušící, měkce oddychující tělo pod peřinou se šmouly a s polštářem s Mrzoutem. Jsem tady po roce zpátky. Ještě bych mohl vycouvat a zmizet.

Pokládám batoh. Vytahuju binder pásky. Nacvakávám jejich konce, abych je stáhl jedním trhnutím. Kotníky vyčuhují zpod peřiny. Pomalu na ně navlékám pásku. Klekám přes tělo na posteli. Z kapsy v širokých rukávech vyndávám roubík. Nastává moje chvíle.

Jemně zvedám oddychující, nic netušící hlavu a pokládám si jí do klína. Pravou rukou beru roubík a levou tisknu nosní dírky k sobě. Zalapá po dechu, ale jen na krátko. Mocný nádech ústy a následný tichý výkřik tlumí roubík nacpaný do úst. Vteřina marného boje.

Obracím tělo na břicho. Binder pásky krotí marný boj pětačtyřiceti kil s dvojnásobnou váhovou převahou a výhodou překvapení. Kotníky a zápěstí marně zápolí s pásky rozřezávajícími kůži. Svazuju je dohromady. Dokonale svázaná oběť. Je jen moje. V mojí výhradní moci. Leží na břiše, zmítá se a neví, že se okrádá marným bojem s pouty o kyslík.

Otevírám batoh a vytahuju svíčku speciálně připravenou pro dnešní noc. Krvavě rudá svíce osvětluje pokoj měkkými až romantickými stíny.

Obracím jí čelem k sobě. Pohybem ruky se ji snažím uklidnit. Nemluvím. Slova jsou zbytečná. Mrskání po posteli ukončuje úder hranou dlaně. Je klid. Utírám jemný pramínek krve z koutku úst. To jsem nechtěl. Sahám do rukávu. Drobná vrhací dýka pro všechny případy, kdyby se něco zvrhlo. Odkládám ji na noční stolek. Celou její cestu sledují dvě jasně zelené oči plné děsu. Beru ji za hlavu. Vlasy voní pořád stejně krásně jako tehdy.

Pokládám si prst na ústa.

Pššššššššt, maličká!“ Bezeslovný univerzální pokyn.

Z pochvy na lýtku vytahuju krátký japonský meč. Znovu šílí strachy. Až ledové ostří na krku ji zklidňuje. A mě taky. Plochou čepelí sjíždím po noční košili k prvnímu ze tří knoflíků. Nit nemá šanci proti dokonalému ostří. Košilka proti nabroušené oceli nemá sebemenší možnost uchránit to, co by měla skrývat. Dávám si záležet, abych přejel po nahé kůži, ale neřízl do ní. Poslední část trhám rukama na cáry. Provázky, které ji drží na ramenou, jsou pro dýku snadnou kořistí. Celou ji stahuju dolů. Má na sobě jen bílé bavlněné kalhotky.

Svázaná, sedící na patách se zápěstím přivázaným ke kotníkům. Prohnutá jak luk zbavená veškerých zbytků svobody. Vydaná mně napospas.

Tak vzrušující, s ňadry vystrčenými vzhůru. S rudými bradavkami a tenkými, rudými čárami po wakizashi na kůži.

Ale nepřišel jsem sem na prohlídku moderního umění bondáže. Jsem tady pro něco jinýho. Pro to, co mi vzal ten frajer, kterýho's poznala, když jsme ještě byli spolu. Vezmu si to, co mi patří. Teď, když tě vidím, jak jsi ubohá, je mi blivno. Skoro nahá, očima škemrající o milost a trochu vzduchu navíc.

Beru ji za bradu a rovnám si ji proti sobě. Teď klečí jako kdyby se modlila, jen s rukama za zády. To je ono. Modli se, ty malá kurvičko. Jenže ten tvůj Bůh, co je přibitej na kříži a visí ti teď mezi těma nadhernýma kozičkami, ti nepomůže. To já jsem teď tady tvůj Bůh.

Vjel do mě vztek. Za každej prázdnej den. Pouštím její bradu a cítím, jak se mi vůně jejích vlasů otřela o ruku. Snaží se odvrátit. Dobře mířenou ranou si jí vracím proti sobě. Doteď si nebyla jistá, jestli jsem to já.

Syčím jak had: „ Ahoj miláčku, chyběl jsem ti? “

Poznala mě. Sundávám si masku, teď už jí nebudu potřebovat. Nechávám si jen zbytek kukly kvůli vypadaným vlasům, i když jsem si dnes nechal vydepilovat celé tělo, včetně obočí. Nedivím se, že se roztřásla ještě víc. Vypadám příšerně.

Jen klid maličká,“ beru její tvář do dlaně. Dívám se jí do očí. Krásný telecí oči. „Copak? Máš strach? Ten já mám přeci taky.“

Zalhal jsem. Rok jsem čekal, až jí znovu uvidím. Dovedně maskovala stopy na internetu, aby se nedala vyčmuchat. Tušila, že po ní jdu. Rok a půl, co jsme spolu byli, jsem byl jen slibotechna. Vidíš miláčku, tak konečně jsem svůj slib vyplnil.

Ale, ale copak? Nelíbí se ti to?“

Panická hrůza dala jejímu tělu sílu se vzepřít. Nepočítala s tím, že budu připraven i na tohle. Beru ji pod krkem a jemně ale vytrvale tisknu její tělo k posteli. Klekám jí na krk a jednou rukou přidržuji ji a jednou rukou šátrám v batohu. Chtěl jsem, aby všechno věděla a byla u toho. Mám ji. Injekce se sedativy. Sedám si na ní. Beru ji za nohu a mezi prsty vpíchnu obsah injekce. Pro jistotu ji ještě chvíli pevně držím. Cítím, jak její tělo ochabuje. Během chviličky je jako beránek. Napůl ospalá, zpomalená a netečná. Skelný pohled

Můžu přeříznout pásku držící nohy u sebe. Stahuju z ní kalhotky a chystám se vzít si co je moje. Hnusí se mi tím, jak roztahovala svoje nohy těm, kteří na ni neměli právo. Je mi z ní na zvracení. Děvka, nic jinýho.

Kolik jich tam bylo místo mě, hm?“

Stahuju kožené rukavice a nechávám si jen ty z přírodního latexu.

Roztahuju jí nohy a cítím to teplo jejího klína. Najednou mi problesknou hlavou vzpomínky na naše první milování. Silou vůle to zatlačím do pozadí. Teď není na vzpomínání čas. Já si to pamatuju, ale ona už dávno zapomněla. Ale dnešní noc bude mít v hlavě dokonce svýho života.

Držím jí nohy od sebe. I když je omámená, pořád dobře ví, co mám v úmyslu.

Nebraň se miláčku, je to zbytečný. Stejně nemáš šanci“

Pro tyhle příležitosti byl vždycky v nočním stolku lubrikační gel. Dneska nebude potřeba.

Svíčka na stole pomalu dohořívá. Zvedám se od porcelánově bílých stehen svítících do tmy. Z batohu se vynořuje další svíčka v jeho rukou. Napaluju ji od té staré. Vím, že mám poslední svíčku čas. Z černých pytlů na odpadky připravená plachta se rozvíjí u postele na koberci. Kovové pelesti dvojlůžka vydávají moc hluku. Případný velký náraz o stěnu nelze riskovat. Z okna pět metrů nad zemí není možný únik. Na lano už nezbylo místo. V první verzi plánu bylo. Něžně, až skoro otcovsky, ji beru do náruče a pokládám na lože z igelitu.

Bude to naše první noc po dvou letech. Omámená morfinem, v mimoňlandu, odevzdaně čeká, co se stane.

Nesvlékám se. Pomalu rozevírám její stehna a přes rukavici cítím teplo a vlhko. Pomalu. Jen nikam nespěchat. Mám ještě čas. Sahám do batohu a hledám kondom. Bylo by hodně hloupé nechat po sobě tak nápadnou stopu.

Náhlý nával vzteku zaplavuje mojí mysl. Beru její hlavu do rukou a dívám se jí zblízka do očí.

Ty malá kurvičko, já ti dal všechno, co jsem měl, a tys mě odkopla!“

Už se neovládám. Držím levačkou její hlavu a pravou pěstí tluču do jejího nádherného pihovatého obličeje. Nevím, kolikrát jsem jí praštil, ale vím přesně, kdy jsem přestal. Uslyšel jsem křupnutí jejího nosu. Ten klenutý, zvídavý nos, který byl dominantnou jejího obličeje a já ho miluju, se zbortil pod ranou vedenou bezuzdným vztekem. Její krev mi vystříkla na hedvábný pásek.

Tiše kňourá a snaží se odplazit z mého dosahu.

Tak to teda ne, ty couro!“

Beru jí pod krkem a tisknu. Vidím, jak krev tekoucí z nosu ředí slzy bolesti a ponížení.

Co sis vo sobě vůbec myslela, hm?! Že si se mnou můžeš hrát, jak se ti zachce? Žes to děcko, cos nosila pod srdcem, a měla to bejt moje krev, klidně nechala zabít?! To ani vomylem!“

Modrá. A já fialovím vzteky. Beru do ruky dýku a v jejích očích se objeví nefalšovaný děs.

Nezabiju tě, to se neboj, ty děvko! Alespoň ne dneska!“

Pouštím jí a nechávám dýku dýkou. Obracím ji obličejem dolů.

Beru připravený kondom a nasazuji si ho. Nemám s tím problém, protože erekci mám od té doby, co jsem jí dal první ránu.

Hystericky se snaží dát nohy k sobě. Zmítá se, i když zvláštním gumovým způsobem. To, že cpe nohy k sobě, mě nějak nezajímá. Snadno překonávám její odpor. Jednou rukou držím pásku, která váže její zápěstí, a zvedám jí do výše. Dovedu si představit, co dělají ramenní vazy. Druhou rukou jí tlačím hlavu do podlahy. Rychle pochopila, že jestli nechce další rány, tak bude lepší se podvolit. Kolenama jí roztahuju nohy od sebe.

Lehám si na ní. Jsem až překvapenej, jak to jde snadno se dostat dovnitř. Přirážím a vůbec neberu ohled na to, jestli se trefuju do správného otvoru. Po pár vteřinách si všimnu, že se proti mně pohybuje v bocích.

Chytám jí za vlasy a zrychluju.

Tak tobě se to líbí, ty děvko?“

Další nával vzteku. Cloumá se mnou afekt. Už je mi jedno, co se stane. Jen musím zmizet včas.

Křičím na ni: „ Tak tobě se to líbí?! COŽE?! Neslyším tě!“ Škubnutím za vlasy jí otáčím k sobě obličejem. Chomáč vlasů mi zůstává přilepenej na rukavici, která je od ní mokrá. Stojím nad ní jak nějakej komickej bůžek pomsty a sexu v jedný osobě.

Choulí se přede mnou do klubíčka a očekává další rány. Nevím proč, se mi vybavuje písnička od Iron Maiden – Bring your daughter to the slaughter.

Neodpovědělas!“

Vzteky jí kopu do těla nohou obutou jen v bavlněných tabi. Jen kus masa. Jak na jatkách. Je mi jedno kam rány dopadnou. Po jedné ráně se přestala bránit.

Máš dost, ty laciná couro?! Tak co?! Máš?!“

Žádná odpověď.

Dívám se, jestli dýchá a má tep. Zabíjet jsem nepřišel. Když nepočítám jejich hlídací čubku. Ale co, jedna čubka, dvě čubky, co by na tom sešlo. Ten pes má možná větší cenu.

Dejchá. Tep má slabej, ale pravidelnej. Morfin dělá svoje.

Dokonávám to, proč jsem sem přišel. Mám chuť jí pochcat. Nic jinýho si nezaslouží. Ale to nejde. Alepoň ne dnes a ne tady.

Sundávám si rukavice a beru si čisté. Nepotřebuju, abych roztahal svoje stopy všude po pokoji.

Beru jí do náruče a pokládám do postele. Zbavuji jí pout. Ze skříně beru čistou košilku a kalhotky. Oblékám jí a rozprostírám jí vlasy po polštáři. Je nádherná.

Svíčka dohořívá pomalu. Mám čas. Jdu do koupelny, je hned za rohem a po paměti nacházím žínku. Trochu vody stačí. Vracím se do pokoje.

Dole se rozsvítilo.

A KURVA!

Nemám u sebe nic. Jen ruce a odhalenej obličej a není kam se schovat. Žádný výklenek nic. Zavírám se do koupelny a vyčkávám. Schody nevržou. Čekám ještě chvíli. Světlo dole zhaslo. Tep se mi z dvouset úderů za vteřinu pomalu zklidňuje.

Tiše mizím zpět do pokoje. Vlhkou žínkou smývám krev z jejího obličeje. Podlitiny na tvářích už chytají svojí typickou barvu.

Je nádherná, i když je v bezvědomí. Tak rád jsem ji pozoroval, když spala a tiše odechovala. Je krásná ve své nevědomosti.

Není čas vzpomínat. Kondom, který jsem nechal ležet plný semene na igelitové podložce, balím do pytlíku a dávám do batohu.

Svíčka naposledy zaskomírala a začoudila. Beru z batohu baterku a držím ji mezi zuby. Beru si svoji masku a upravuju oblečení. Za obi zasunuji pochvu a vkládám do ní dýku. Budu se jí muset zbavit. Nemám s sebou pravé hedvábí a krve se také nedotkla. Nádherný kousek smrtonosné oceli, ve světle žlutého světla baterky podivně namodrale, odráží její krásu.

Opatrně balím igelit do batohu. Kontroluji, jestli je v batohu vše. Igelit, kožené rukavice, použitý kondom, rukavice z latexu a obal od prezervativu. Všechno v pořádku. Beru si z kapsičky jiné kožené rukavice.

Smetávám na papír zbytky svíček. Vedle se povaluje injekční stříkačka. Opatrně jí beru do ruky a ukládám k ostatním věcem do batohu. Nechci se poranit o jehlu. Bůh ví, co chytla, když se válela s jinejma. Hlavně, že po mně tehdy chtěla testy. Beru zbytky kalhotek a košilky. Pakuju to do báglu.

Batoh je sbalenej. Kontroluju, jestli z něj nemůže cokoliv vypadnout. Nemůže. Kontrola pokoje. Je ve stavu, v jakém jsem do něj vstoupil. Je na čase zmizet.

Líbám jí na ucho a šeptám, že ji pořád miluju.

Od dveří ještě jednou svítím baterkou do pokoje. Jsem si jistý, že mám všechno. Krátký záblesk mě přesvědčuje o omylu. Vrhací dýka! Já kretén! Nechal bych ji tady. Vracím se a umísťuju ji na její místo v rukávu.

Poslední pohled na spící krásku. Miluju tě, Veverko!

Mizím ze dveří a jdu dolů po schodech. Nalepený na zeď čekám na každé skřípnutí schodů, anebo jiný zvuk, co by znamenal problémy. Naštěstí se nic takového nestalo. Mizím ven vchodovými dveřmi. Konečně jsem venku z toho pekelnýho baráku. Dostat se k autu už byla sranda. Přejíždím několik kilometrů ke vzdálené odbočce do lesa. Převlékám se do civilu. Batoh i kimonem cpu do pytle na odpad. Dýku s vrhačkama si nechávám u spolujezdce na sedadle. Ještě nejsem pryč. Je lepší být připraven.

Konečně si zapálím. Pořádný nádech smrtonosného kouře. Jednou mě to zabije.

Jedu na skládku zbavit se všeho toho sajrajtu. Vrátný chrápe. Beru z kufru pytel a kanystr s benzínem. Jdu k nejvetší haldě s odpadkama. Rozhazuju věci kolem, aby neležely na jedné hromadě. Kimono polévám benzínem a z obi dělám zápalnou šňůru. Polévám i bezprostřední okolí. Musí to shořet všechno.

Modrý jazyk a blafnutí se pomalu rozbíhá po haldě. Mizím. Bude tady horko, a to doslova.

Hážu kanystr do kufru a jedu v klidu domů.

Věci, co jsem měl na sobě, putujou rovnou do pračky. Převlékám se do čistých šatů. Jdu ven. Jsou teprve tři ráno. Jdu někam na dvě.

Nazdár, Karlos! Kde ses flákal? My ti tady už psali parte!“

Ále, sem to ňák zapích u bedny.“

Zas nudnej večer, co?“
„Nedovedeš si ani představit, ty vole.“

Zvoní mi telefon.

No, copak? Hele chlapi, já bych rád, ale už sem pil. To dáte. Čus.“

Copak, Karle?“

Kluci od hasičů. Nemaj řidiče. Prej hoří skládka.“

Dyťs nepil, tak proč nejedeš?“

Na skládku jim seru. Ale mrtvolka kdyby byla. Ňáká pěkná bouračka,…“

Se z tebe jednou poseru, Karlíku. Jako obvykle? Dvandu a rumíček?“

Hrň to sem. Sem ti ňákej vyprahlej.“

Nojo, u bedny vyschne.“

To jo.“

 

 



36 názorů

Olivka
05. 03. 2011
Dát tip
Hu, to je síla teda, fuj, je to hrozně živý!

nevím, co k tomu napsat a neopakovat se. Snad jenom to, že si povídku měsíce fakt zasloužíš.

StvN
13. 10. 2010
Dát tip
Mně nejvíc vadil špatně zvolený styl popisu. Za prvé je to zkratkovité. Za druhé ich forma v přítomném čase? Jinak komentář k tomu, co jsi tu psal o realitě. Jestli se tohle opravdu stalo a jestli to byla opravdu tovje kamarádka, tak bys její památku uctil lépe, kdyby ses to nesnažil jakkoliv prezentovat, natož takovouhle brakovou formou.

Mrzout
09. 10. 2010
Dát tip
Prostredi - popsany barak je barak mych rodicu, pes co se boji tmy je muj labrador - toliko k jednem realiim. Podle toho, co jsem se dozvedel od jejich rodicu, se do baraku dostal podobnou cestou jako jsem popsal, jen lehce upraveno. A jedna poznamka na zaver - precti si moje komenty k reka. Dozvis se vic, jak jsem se dostal k informacim podle kterych se nechalo psat. A pokud te nezaujal´Stalker jakot akovy, tak radsi ani necti dvojku co bude.

.duke.
09. 10. 2010
Dát tip
Pokud se snažíš popsat pravdivou událost, měl bys to někde uvést. Pak to může dostat jiný rozměr. Těžko však můžeš uvádět, že to, co v textu popisuješ, je reálné, že se to tak opravdu stalo. Musel bys znát prostředí, výpovědi přímých i nepřímích účastníků, osobnost pachatele etc. Jak to napíšeš, to je tvoje věc.

Mrzout
09. 10. 2010
Dát tip
Duke - tohle je napsany podle skutecny udalosti. A videls o tom neco v telce? Nebo cetl v novinach? Jediny, co tady na tom neni pravda je to, ze ten dotycnej udelal chyby, na zaklade kterejch ho lapli. Tohle nejsou moje fantazie. Tohle je realita. Ta holka, ktery se to stalo byla moje kamaradka. Nasledne si pak podrezala zily. Mel jsem to napsat jako sladkobolnou zpoved a prvoplanove vzbuzovat litost a pochopeni? Treba jednou budeš mít dceru, která s nějakým takovým kretenem bude chodit a on se ji za cokoliv pomsti.

.duke.
09. 10. 2010
Dát tip
Nesmysl. Není třeba nic vyvažovat. Co chceš psát k obsahu? Komentovat tvoje sadistické, agresivní fantazie? Vždyť tam jsou samoúčelně. Není to k ničemu.

Mrzout
09. 10. 2010
Dát tip
Stejně jako sladkobolných sraček o lásce... Je třeba vyvážit ten poměr mezi tisícema poetických věcí o lásce a nenávistí. Protože to patří k sobě. Jinak Duke diky za rozsahly komentar k obsahu.

.duke.
09. 10. 2010
Dát tip
fantazie plná agresivity a násilí. k čemu? je toho plná telka

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
jsou tam chybky, ktere vznikly prepsanim z er formy do ich formy a ja jsem linej to opravit :( Vic veci nez tady mam na jinem serveru - piste-povidky.cz/profil/mrzout kdybys mela zajem

Janina6
08. 10. 2010
Dát tip
P.S. reka je chlap.

Janina6
08. 10. 2010
Dát tip
Na úvod předesílám, že jsem to přečetla se zájmem a místy i s mrazením v zádech. Řekla bych, že se umíš šikovně vyjadřovat a udržovat v textu napětí. Ten detailní popis, jak měl všechno promyšlené, je působivý. Tipuju a určitě kouknu na další tvoje povídky. Pár věcí mi ale nesedí a ruší dojem z četby: "Dovedně maskovala stopy na internetu, aby se nedala vyčmuchat. Tušila, že po ní jdu." Tohle mě hodně překvapilo – z textu přece plyne, že ji přepadl v jejím domově, který důvěrně znal z minulosti. Tak jaké maskování a čmuchání? "Rok jsem musel vydržet a jen pozorovat, abych se vyhnul chybě." Dům už znal dokonale, co tedy celý rok pozoroval? Její zvyky - kdy je doma sama a podobně? Někdo ale do domu přesto přišel... (Plot) "Někdo si na něm dal hodně záležet. Krátký trhnutí a hřebíčky jsou venku." Tak byl ten plot důkladný, nebo stačilo jednou trhnout? "Nechávám si jen zbytek kukly kvůli vypadaným vlasům." Chápu, že nechtěl nechat stopy, je to ale dost nešťastná formulace, na první přečtení to působí, jako by plešatěl a styděl se za to :-) "Z batohu se vynořuje další svíčka v jeho rukou. Napaluju ji od té staré." Tady by to chtělo změnu, pokud tam tedy ti chlapi nebyli dva. Jinak, všechny ty přípravy a dokonalost v zametání stop by podle mého odpovídaly, kdyby chtěl řekněme zabít a rozčtvrtit dceru ministerského předsedy, ne si násilím zasouložit se svojí bývalou. Nechci říct, že znásilnění je prkotina, ale prostě z toho velice napínavého líčení jsem dlouho měla dojem, že půjde o nějaký příšerný masakr. Tolik mé dojmy z četby, snad ti k něčemu budou a nenaštvou tě.

selviskhed
08. 10. 2010
Dát tip
reka: já souhlasím s Mrzoutem, jedna s nejlepších věcí na tom textu je, že autor myslel na všechno. a právě to že oběť pachatele poznala je vlastně největší sviňárna celé té pomsty.

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
reka - pocitas s faktorem strachu obeti? A s tim, ze posudek a motiv jsou jen neprime dukazy? Na zaklade ceho (hmatatelneho a prokazatelneho) by byl tenhle pachatel odsouzen?

reka
08. 10. 2010
Dát tip
Proč po měsíci? To bude ta žena schválně měsíc čekat, aby nemohlo být znát žádné zranění?:) A ta tvoje otázka se dá obrátit: Někdo se k tobě vloupá. Zničí ti auto. Znásilní tě, tak, že na tobě budou patrné stopy po násilí. Ty toho pachatele poznáš. Ten pachatel bude mít motiv pro znásilnění (bývalý milenec, teď odvržený), nejspíš i charakter (záleží na psychologickém posudku, ty tady už dopředu pracuješ s tím, že charakter je pekelně chytrý, takže na něj psychologové budou krátcí, ale to je jen klišé z thrillerů), nebude mít alibi, ale přesto nebude existovat šance k jeho odsouzení? Tak to snad ne:)

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
reka - ty reknes, ze jsem te znasilnil (pekne po mesici, aby nemohly byt znat jakykoliv zraneni), ja nebudu mit alibi a oni mne zavrou na zaklade tvoji vypovedi, ze mne oznacis jako pachatele bez dukazu? Tak to snad ne :)

reka
08. 10. 2010
Dát tip
Ech, nějak se mi nechce věřit, že kdyby ho oběť rozpoznala, že by nemohl být odsouzený. Nebyly případy, kdy se přesně tohle stalo a pachatel byl odsouzený? Napadají mě teď zrovna jen filmy a knížky, takže je otázka, nakolik jsou ty blízko realitě. No, to je jedno, v prvním postu jsem chtěl říct, že tenhle detail mi vadil při čtení textu, dělal pro mě z povídky takový ten typ thrilleru, kdy pachatel může všechno a ostatní jsou na něj krátcí, ať dělá jakoukoliv blbost.

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
reka - cely tohle je konzultovany s klukama od policajtu. A pro Policii je to neresitelny pat. Pokud to nebude resit kriminalka Miami. A dyka tam nezustala. A pokud vezmes procento nahlasenych znasilneni oproti skutecnosti, tak i rozpoznani pachatele neni smerodatny pro odsouzeni. A pak hraje roli psychika pachatele ( coz je videt, ze to je psychopat, a ti jsou spatni odhalitelni i pro psychology protoze to byvaji vyjimecne inteligentni lide) a psychika obeti. Strach z toho, ze se muze dal mstit a zopakovat to. Predpokladam podle nicku, ze jsi holka, tak mi rekni co bys delala ty. A co by sedalo udelat k tomu aby ho odhalili? Nic... A co se tyce horici skladky? Tam se prijde jen na umyslny zapaleni (vim, to jsem hasic) ale pachatele nenajdou.

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
reka - cely tohle je konzultovany s klukama od policajtu. A pro Policii je to neresitelny pat. Pokud to nebude resit kriminalka Miami. A dyka tam nezustala. A pokud vezmes procento nahlasenych znasilneni oproti skutecnosti, tak i rozpoznani pachatele neni smerodatny pro odsouzeni. A pak hraje roli psychika pachatele ( coz je videt, ze to je psychopat, a ti jsou spatni odhalitelni i pro psychology protoze to byvaji vyjimecne inteligentni lide) a psychika obeti. Strach z toho, ze se muze dal mstit a zopakovat to. Predpokladam podle nicku, ze jsi holka, tak mi rekni co bys delala ty. A co by sedalo udelat k tomu aby ho odhalili? Nic... A co se tyce horici skladky? Tam se prijde jen na umyslny zapaleni (vim, to jsem hasic) ale pachatele nenajdou.

reka
08. 10. 2010
Dát tip
No, zrovna u znásilnění stačí k odsouzení to, že oběť rozpozná pachatele. Navíc když by měl pachatel motivaci, když by sám neměl svědky na to, že to v té době nemohl udělat, a když by bylo evidentní, že se někdo vloupal do bytu. Ten člověk by neměl ani omylem šanci, a je celkem jedno, jestli tam nechá ležet dýku nebo ne.

Mrzout
08. 10. 2010
Dát tip
reka - I kdyz ho videla, tak mu nikdo nic nemuze prokazat. Proste neni primy dukaz. Je to typicky patova situace justice. Navic, kdyz se to povedlo jednou, muze se to povest podruhy. Co a jak bude dal, bude v druhem dile. Tam se dozvis vic o vsem nasledujicim.

reka
08. 10. 2010
Dát tip
Tohle mě nějak nebralo. Je tam dost stylistických chyb - přeskakuje ti tam čas z přítomného na minulý, občas se ti tam divně mění perspektiva (někdy se odkazuje na tu ženskou zájmenem v třetí osobě, jindy zájmenem v druhé osobě). Celé mi to přišlo napsané nezáživně, je to jen výčet úkonů, suché pozorování, nic mě nevtáhlo do textu. Jediná věc, která mi přišla dobrá, byla práce s detaily při vloupání: bylo vidět, že si o tom přemýšlel, aby to celé působilo vcelku věrohodně. I když celkové uvažování hrdiny mi přišlo naprosto nesmyslné - ona ho přece poznala, tak jaký má smysl, že nenechal otisky a všechno spálil?

hlasuji pro mrzouta!

selviskhed
06. 10. 2010
Dát tip
Je to super, skoro až palahniukovský. Text je skvěle rozčleněnej, výborně se to čte a má to úžasnej drajv. Jediný co mi zabránilo vstoupit do učiněný čtenářský nirvány je odstavec, který začíná "Svíčka na stole pomalu dohořívá." Ve srovnání se zbytkem textu je šíleně neobratně napsanej. Jinak jde opravdu o jednu z nejlepších věcí co jsem tady kdy četl. Úplně mám chuť sám napsat nějakou senzační povídku:)

Piscis
28. 09. 2010
Dát tip
super vec, pokracovani by mohlo byt:-) tip jako hrom:-)

Dave Lister
26. 09. 2010
Dát tip
Připadá mi to dobrý, i když trochu delší tak jsem četla a nenudils.Pokračování bude?

Mrzout
26. 09. 2010
Dát tip
Pokračování bude. Ale nevím kdy, zatím nemám v hlavě žádnou pořádnou osnovu jak by se pokračovalo. A pět komentů není moc velký zájem o pokračování...

Sebastiana
26. 09. 2010
Dát tip
Hm, perfekt, bude nějaké pokračováníčko?

Parsifal
26. 09. 2010
Dát tip
Skvěle na napsané. Když jsem viděl délku textu, nechtělo se mi do toho, pak jsem ale přečetl jedním dechem. Pozor na chyby, některé termíny bych možná vynechal (sice to dotváří atmosféru, ale spousta lidí nemusí vědět, oč jde... a nebo slovníček pojmů :-) ) tip.

..výborně ..mrzoute..rozhodně zítra vlož,,máš ho mít.. jen mrkni na ty věty,,kde máš několikrát po sobě beru..to je třeba změnit.. já to úplně od začátku opět nečetla..ještě něco..mmnt. Jo..její krev mi vystřikla na obi?..jo to je asi to oblečení..se trochu ztrácím..jinak tam gramatické chyby nevidím ale to varování tam dát musíš..ať to nečtou dětí..když tak mrkni na zlínku ona to tam vždy píše...) ..pro mně paráda ačkoli je mi z toho,špatně..to znamená..že to máš napsané výborně..fakt se mi chtělo blít!A jsem úplně vyděšená! ..velký tip!

Strhující, brutální, dobře napsané a co se mi líbilo nejvíc, ambivalentní. Ten moment, kdy holka začne přirážet, mě dostal. Černobílých dílek na tohle téma je dost, ale tohle je dobře zneklidňující. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru