zbytky

No jo...tak už to na konci bývá...čím větší hostina, tím víc drobků...*

Ne, sakra, předchozí post patří někam jinam, pardon.

... ano, zbytečně. Měl jsem šepotu odpovídat poštou od začátku. Mea culpa. Promiňte.

Mimoň...tak zas příště :)

No, vidíš to, a nebýt policie, tak by takových situací bylo ještě víc a už bys byl mrtvý několikrát. /rozhovor blbouna s mimoněm - jak příznačné/

Mimoň...myslím,že ne i když se snažili,buď jsem je ukecal,zdrhl,nebo jim to vrátil :) nechali mi v hrudi jen jednu jizvičku po noži,moje chyba,nečekal jsem to :)

Nikdo tě doposud nezabil.

Mimoň...jo,už dlouho jsem nedostal do držky,nevycházím ven :)

No... a jak je na ulicích bezpečno! :-D

Mimoň...když nám fízli preventivně kontrolovali OP,byla to v první i druhé řadě provokace :)

Není to provokace, blboune. To je prevence. Škoda, že na ni nevěříš:-(.

na začátku všeho bývá dortík...ten nedrobí*

ty jo,te tu rozebrali :)a o to tu jde :)super, ty jo. libi se mi jak par slovy popises tu atmoferu.*

*

*

..'na taliri' by som vynechal, zbytocne dopovedane ..inak to celkom slo* (a ja som sa najedol;)

***

Mimoň...já pochopitelně chápu,že se ti nelíbí,mi když se nelíbí mlčím,to už musí být jo -píp- abych se vypisoval,mi to připadá jen jako prvokace či co? (chci končit,jsem unavený)

Ale já ho chápu taky, ale když zůstaneme u těch jídelních metafor, tak chápat báseň je asi jako vidět jídlo - být jí omámen je jako ho chutnat. A tohle jídlo sice vidím, ale nechutná mi.

Mimoň...ale já ten obraz chápu bez problémů a košatě jasně,se vším všudy co jsem zažil,slyšel, vím i si představím ( a toho je habaděj)

No jistěže ne, ale je to žrádelní metafora na malém prostoru, tak bych očekával nějakou soudržnost.

Mimoň...ale ono to snad není o žrádle,aspoň si to myslím

No já ji tam právěže, blboune, neobjevil. Tudíž nejsou ani žádné drobky a máme problém.

Mimoň...v které krajině žiješ nevím, ale kdes tam objevil snídani? Tak, a budeš to mít denně na talíři :)

Ta báseň se mi nelíbí, přijde mi špatně vystavená. Pokusím se vysvětlit proč: V našich krajinách obvykle "zbývá něco na talíři", pokud se jedná o hlavní, teplé jídlo, ne studenou snídani, která se odbude vlastně formou buffetu. U snídaně nezbudou žádné zbytky, protože si člověk nabírá postupně. Co tam ale dělá potom ten drobený... chleba? Nebo z čeho ještě můžou být drobky? Z knedlíků? Ale ty se po vyválení v obligátní UHO stanou mastnými a tudíž nedrobitelnými. Ze své vlastní zkušenosti musím odmítnout i metaforu "přesycení" jako momentu metání si navzájem výčitek do tváře (drobení tu vlastně jenom nahradilo sloveso v epiteton constats). Hádky ve vztazích jsem zažil jako vyvrcholení problémů chronických, ale jídlo je spíš akutní záležitost, slavnostní, soustředěná. Obzvlášť, když na talíři po něm může zbýt. Pokud tedy bychom přirovnali setkání s partnerem k večeření nebo obědvání, vynořily by se nám i konotace příprav a těšení se. A na konci tak akutního se přeci výčitky nedrobí. Drobení je moc suchá a nudná záležitost, než aby mohlo zakončit "oběd" partnerské komunikace. Suma sumárum si myslím, že celková metaforika je vybraná špatně a dílo stavené na efekt, který nefunguje:-(. Ma ucta.

celá *

*