Břehy

Díváš se na cesty
jako každý podzim

a taky jak vdovy s malými psy
v přešitých oblečcích po manželech

stávají v květinářství
frontu na smutek

a bojíš se toho
že ti v ní jednou nebude líto

a nezvedne se vítr

my odděleni od mlh
svým vědomím

opuštěni prostorem
jež se jen zdá být

ač jindy jeho hrany
můžou hledat na povrchu žil

když si tvůj stín
uvědomí sám sebe

jako kdysi ty

padáme z náručí
když pro břehy už není místa

ani v tělech
ani v nás