O jednom setkání...

Padaly hvězdy, když večer jsem jel.

Za oknem kupé oči nespící.

Čekání až vlak najde stanici.

A pak jsem tě konečně uviděl.

Rozevlátou smíchem s radostí nehranou.

Přátelské objetí, hlasu melodie.

Projížďka městem, uličky historie.

Někdy se drobnosti velkými stanou.

Noc plná smíchu bez úmyslů vedlejších.

Nad ránem snídaně voní skořicí.

Dvě tváře vzájemně se fotící.

Spánek pár hodin smysly konejší.

V poledne náměstím dvě duše jdou.

Má ruka bezděčně nachází tvou.

Co dál bylo, víme už jenom my dva.

A tak to i zůstane, svědků netřeba.

Ve městě kalicha nad řekou Lužnicí

nalezl konečně vlk svoji vlčici...