Brackenridgeova žárlivost

Sluníčko pálilo do Brackenridgeových opět už zasraných oken. Hezké počasí Brackenridge bytostně nesnášel. Připadalo mu tak nějak falešně optimistické. Za deště či sněhové vánice se dalo beztrestně pičovat a nikdo nerypákoval. V teplých podzimních dnech bohužel zaznamenávala hospoda Na přetvářce nižší návštěvnost. Brackenridge ale patřil ke skalním. Už se těšil, jak zapaří a dá náhodně někomu přes držku. Patřilo to k jeho duševní rovnováze stejně jako hlasité prdy a sem tam nějaký ten mazlavý bobek do trenclí. Se zevnějškem se Brackenridge dnes moc nesral. Taky proč? Sem snad nějakej teplajzník, abych nosil každej den, kurva, čistý nasrávačky? Smradlavka se mu otřel o nohu a Brackenridge ho odměnil mouchou, kterou chytil za letu a navyklým již grifem trošku přimáčkl, aby živá hračka kocourovi vydržela co nejdéle. Holení na zakecaném umyvadle v koupelně odpočívalo pod centimetrovou pokrývkou prachu. Brackenridge ho naposledy použil někdy kolem vánoc, ale byl tenkrát tak ožralý, že si málem vangoghovsky odřízl ucho.

Po cestě Na přetvářku Brackenridge pěstí srazil z horského kola kolemjedoucího piciklistu a jeho nečekaný úder o zem ho tak rozjařil, že radostí prokopl sklo autobusové zastávky.

Zrzavej Prdel už pospával u rozlitého půllitru s obličejem v popelníku.

“Mám tady ňákej skér, vole, dáš si?”přivítal ho radostně Krahujec s igelitovým pytlíkem v jedné a třemi Studentskými pečetěmi v druhé ruce.

“Se skérem si vytři prdel vole, “ odvětil Brackenridge s aristokratickým klidem. “Ale ten Iron si s tebou přes chleba rád přecedím.”

Hospodská zacinkala půllitry a zavrtěla na Brackenridge zadkem. Od té doby, co se na ní vysral Mikejáček (pod průhlednou záminkou, že se chystá na smrt), jí sex chyběl. Babička jí od mládí vtloukala do hlavy Používej ji holka co nejčastěji nebo ti uschne. A kdo by chtěl hospodskou se suchou a upadlou. Leda Brackenridge. Ten vojede všecko, co dejchá nebo ještě nevychladlo.

Jenže Brackenridge nechtěl být náhradou za místního playboye. O Mikejáčkovi se proslýchalo, že má kapavku, syfilis a kdesi cosi. Od té doby, co během jednoho sobotního dopoledne odpanil kompletní družstvo basketbalových dorostenek, si všichni muži v okolí nechali narůst Mikejáčkovského knírka  a přestali vycházet na slunce, aby se jim v bledých tvářích začal zračit ten typický mikejáčkovký, ajťácky přepadlý look. A pak ho začali kolektivně pomlouvat.

“Kde je ta sketa Mikejáček,” zachroptěl zlostně Brackenridge. “Dluží mi litr ještě odminula, hajzl.”

“Peace, man,” popotáhl si Krahujec z napěchovaného jointu. Ruce už začínaly duhovatět a Krahujec teď nebyl v náladě na Brackenridgova ožralecká extempore.

“Chceš čokoládu?” nabídl bezelstně Brackenridgeovi.

Brackenridge třaslavě uchopil Studentskou Pečeť. Kdyby tady byl Mikejáček, už by ji měl narvanou v prdelní díře. Jenže Mikejáček tu nebyl. Kdoví, komu zrovna valil klíny do hlavy. O té jeho smrti. Na to ženský letěly jak slepice po flusu. Brackenridge se snažil vybavit si sáhodlouhou plejádu Mikejáčkových konkubín. Ne. Ani jedna z nich neměla kozy menší než 36D. Brackenridge se hluboce zamyslel. Mikejáček si nesere do gatí. Mikejáček používá různé metrosexualní toaletní potřeby (a ani jedna z nich se nejmenuje Pitralon).

“Dej mi šluka, vole.” Brackenridge vytrhl Krahujcovi marihuanovou tyčinku z ruky a mohutně popotáhl.

Kolem jedné v noci bylo už Brackenridgeovi zase všechno u prdele.  Copak jsem nějaká sračka, že mě Mikejáček takhle rozhodí? Na hospodskou se vyseru. Ať jí ta piča klidně uschne a upadne. Já mám spoustu jinejch možností.

 Brackenridge si usrkl cezeného Ironu a vilně se zadíval na zfetovaného Krahujce.