TAK NEVÍM...

            Tak nevím..., pane záchranáři.

            Zasel jste do mne semínko nejistoty.

            Ale abych to vzala pěkně popořádku: Jdu  takhle večer domů a na tramvajové zastávce leží obličejem k zemi muž. Za celou chvíli se ani nepohne. Sleduji, jestli dýchá, ale není to poznat. Je tmavší pleti a trochu špinavý. Bezdomovec? Opilý? Jenom opilý...?

            Připojuje se ke mně starší paní. Domlouváme se, že raději zavoláme sanitku. Volám 155. Nějak to nefunguje a tak zkouším policii 158, třeba si informaci předají. Máme přece integrovaný záchranný...

            Berou telefon a tak vysvětluji o co jde. Radí mi, abych zavolala záchranku 155, funguje prý určitě, oni to nevyřídí, nepřepojí. Tak znovu vyťukávám 155. Tentokrát se podařilo. Dispečerka se ptá, jestli jsme mužem aspoň zatřásli. Nezatřásli, vždyť nevíme, co s ním je. Taky bych nerada dostala facku od opilce, kterému by se třesení nelíbilo. Dispečerka říká, že oni taky ne (vím, mají s tím špatné zkušenosti - narozdíl ode mne, mrňavé ženské). Jdu na něj tedy alespoň promluvit. Pohne se, tedy žije. Víc asi nezjistím. Dispečerka svolí, že někoho pošle. Čekáme.

            Několik lidí prochází okolo. Podívají se a jdou dál. Manžel manželce pobaveně povídá: “Haha, spadla mu peřina“....

            Muž se pohnul trochu víc. Starší paní říká, že je dobré, že nevědí, kdo volal, že nám aspoň nevynadají, když bude muž jen opilý. Za pár minut přijíždí sanitka. Zastavuje o kousek dál, řidič se rozhlíží, a tak na ně mávám, aby ještě kousek popojeli. Záchranář vystupuje a přesvědčuje se o tom, že jsme to my, kdo volal. Říkám mu, že je možné, že muž je jen opilý, ale nejsem lékař a nevezmu si na svědomí, kdyby to bylo jinak. Starší paní mizí v tramvaji, která zastavila vedle nás. Ještě než dojde k ležícímu muži, vysvětluje mi záchranář, že pokud je voláme k opilému, třeba někde jinde budou chybět, co když někde auto porazilo dítě...

            No, možná, ale já znám z vyprávění případ, když na podnikovém večírku nezavolali k opile vypadajícímu kolegovi lékaře a on tak umřel, aniž se alkoholu dotknul.

            Tak nevím, pane záchranáři..., tak nevím..., mám se příště, stejně jako těch celkem asi patnáct lidí, co šli kolem, jen podívat a jít dál? Moc nerada bych měla na svědomí nějaké nezachráněné dítě...

            Asi to zase risknu.