O radosti z nalezení Ježíše Krista

A pak si vzal kabát a chystal se k odchodu. Už měl celkem dost vypito.

Naštěstí odolal vábení Sirén na další vodku, byť se zeleným čajem z plechovky. (Poslední místní hit.)

Večírek upadá a on se zná: za další vodkou už číhá námořnická obava: Zásah, potopená.

Čas jít spát.

Za chvíli bude v teple postele hledat 20 minut správnou skladbu na usnutí, aby v zápětí do deseti vteřin usnul.

Obléká kabát, rozloučí se...Instinktivní poklepání na důležitá místa...

"Klíče! Do prdele, kde jsou klíče???

Musely vypadnout z kapsy kabátu. Jsem idiot, že jsem je tam dával", říká si naštvaně

Možnosti nevalné. Vzbudit v tomhle stavu někoho z rodiny ve dvě v noci není úplně nutně rozumná volba.

Někde tady přece musí být?!

Dal se do hledání. V takřka naprosté tmě, oživené občasnými záblesky z tanečního parketu. Všude nic.

Prosím, ať jsou pod touhle poslední možnou židlí....

Radost..Nalezeno!

Úleva, Neztraceno.

Panebože, děkuji, žes mi pomohl najít klíče!