Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"Takový normální den"

16. 11. 2010
25
38
2860
Autor
Garay

    

    Jak dlouho si slibuju, že si koupím něco na sebe? Co je pro jednoho odměna a slast je pro mne utrpení. Nesnáším nakupování.
Kdejaká prodavačka na mne zírá s blahosklonným výrazem: "Na mláďata velryb nic nemáme."
Ale ruku na srdce, do téhle halenky bych se vážně dostala jedině po měsíčním věznění v Bastile.
Zkusím jiný obchod.
Tady mají věci pro rachytiky...
A navíc v rádiu pořád kecy o nějakým útoku teroristů.... bla bla... Jako bychom neměli dost starostí sami se sebou. Naše ekonomika je taky pěkně nabouraná.
Další obchod. Další zklamání.
     Abych si tady mohla koupit rifle musela bych být nejen rachitička, ale rachitička s tučným bankovním kontem.
Inu, co nemá vyzunda na zadku, má v peněžence.
Bavím se vlastní úvahou a z legrace si vybírám tričko: "Narvi se do mě, když to dokážeš".
Nedokázala jsem to a navíc jsem viděla v zrcadle zkušební kabinky velrybí mládě.
Ještě dva obchody a dvě tržnice.
     Odcházím domů s tričkem xxxl a pocitem, že se zhroutím, že můj život stojí za starou Belu. Že nenávidím všechno a všechny a nejvíc nakupování. Ještěže je to za mnou. No, co by se tak mohlo ještě dneska stát? Jo, mohla bych si zlomit nohu... Nebo obě, při mém štěstí.
     Co koupím neomylně je balení zmrzliny a čokoláda na bolavou dušičku. Večer u televize a klid. Naberu sílu a třeba se o víkendu pustím do cvičení. Dnešek se prostě nestal. 

Ale dnešek se stal. Ještě netuším, že svět už nikdy nebude stejný, ale nebude. Přestože "nikdy" je silné slovo. Nekonečné a bolavé.
     Tisíce kilometrů daleko, ve zdánlivém bezpečí obývacího pokoje, zírám na obrazovku.
     Zvláštní zprávy a amatérský záběr: Nějaké letadlo letí strašně nízko... letí nad hlavami lidí. Lidí z masa a kostí... To není akční film ani nehoda. Je to skutečnost a záměr.  Žádní herci ani kaskadéři... Mámy a tátové. Studenti. Něčí prarodiče. Sourozenci ...
V jednu chvíli se zvednou stovky očí, aby zahlédly, co už nikdy (a nikdy je siné slovo) nevymažou z paměti. Je to okamžik ... nejtišší třesk.... ze dvou věží, čnících nad městem New York, se jedna láme. Létají kusy zdí, oken, hoří. Černý dým se valí ze zlomeniny a uvnitř... uvnitř jsou lidé.
Lidé z masa a kostí. Mámy a tátové....Muž v záběru zvedne ruce a křičí.
Svět se zastavil a už nikdy nebude stejný...


38 názorů

Garay
12. 09. 2011
Dát tip
Přesně tak.

BigBivoj
12. 09. 2011
Dát tip
zajímavý kontrast, jak je všechno relativní...

avox
01. 06. 2011
Dát tip
*/

Garay
22. 11. 2010
Dát tip
Děkuju Alegno... Udělala jsi mi radost.

Alegna
22. 11. 2010
Dát tip
mně se líbí *

Garay
21. 11. 2010
Dát tip
Děkuju, a na to, že je to próza tak ji přečetlo docela dost lidí, co myslíš :)

javavia
21. 11. 2010
Dát tip
Pěkně jsi to napsala.

Garay
20. 11. 2010
Dát tip
Děkuju vám... ještě jednou všem. :)

Sebastiana
20. 11. 2010
Dát tip
*

Bíša
17. 11. 2010
Dát tip
t.

sharik
17. 11. 2010
Dát tip
me se to libi. Je tam zajimavej kontrast toho osobniho a celosvetovyho deni. Taky je to hezky napsany. Tip.

Aaliz
17. 11. 2010
Dát tip
Vtipnost v kobinaci s katastrofou? Zajímavé pojetí.

Garay
17. 11. 2010
Dát tip
Děkuju, moorgaan. Máš pravdu, život je plný hnusu a na druhé straně "zbytečných" starostí. Ale ty starosti a radosti tvoří náš svět. Samozřejmě vždy budou v kontrastu se světovým děním malicherné. Na mne to září zapůsobilo takhle... Na jiného zapůsobí Záliv, jiný nezapomene na totalitu ve Lhase... Je toho hodně... Ale ta malichernost a lpění na maličkostech nám někdy svazují oči abychom viděli nejen hrůzy... ale i to, že když na své rádoby "bolístky" zapomeneme, je kolem nás svět, který se točí.... "Špatné věci se dějí, když dobří lidé mlčí." Je toho hodně, co jsem tím chtěla říct, a jsem ráda, že to lze chápat z několika úhlů. :)

moorgaan
16. 11. 2010
Dát tip
nemyslim, ze svet nejak ustrnul 11.zarim...ale ze nebude stejny je nad slunce jasnejsi... ale to by snad ani nikdo nechtel!...a starosti tisicu jinych nekde dal od nas, kdyz my mame problem si najit spravnou velikost je sice na zamysleni, ale to bychom vlastne nic jineho nedelali, nez se zamysleli nad krutosti totalitnich rezimu v Africe, Asii, nad hladomorem , epidemiemi, zemetresenim, vybuchy sopek, povodnemi, tsunami atd... ...tvuj vyjadrovaci projev je ovsem velmi zdarily a dava prave proto prostor se nad timhle vsim zamyslet- a je potom jedno, jak to kdo chape a vnima...podstatny je, ze tu rozporuplnost ziti v casoprostoru umis vyjadrit ve zkratce a nabidnes ctenarovi misto k premysleni..

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Děkuju snotovi a Oldjerrymu. Cením si toho, že jsem byla pochopena.

Oldjerry
16. 11. 2010
Dát tip
Já si na to vzpomínám do té míry, do které informovala televize. Já s tím svůj osobní paralelní prožitek neměl... * Kritiky - zejména anonymní neber vážně. Jsou i lidé, kteří nejsou vnímaví k obsahu a bazírují only na formě a to ještě neadekvátně. Piš, jak to cítíš - to těžko může být špatně

..holka-.já ti neporadím..jsem pako..buď se mi něco líbí..nebo ne..se vůbec neumím vymáčknout a pokud se vymáčkunu..napíšu takovou volovinu,,že pak můžu chodit kanálama..:)

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Děkuju, ale neb stále a velmi pochybuju, potřebovala bych vědět, co dělám špatně... Takže sem s jakými-koli au au kritikami. Nebudu na ně reagovat. Jen potřebuju znát, čeho se propříště vyvarovat... (tohle se rýmovalo, že jo:))

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Děkuju, ale neb stále a velmi pochybuju, potřebovala bych vědět, co dělám špatně... Takže sem s jakými-koli au au kritikami. Nebudu na ně reagovat. Jen potřebuju znát, čeho se propříště vyvarovat... (tohle se rýmovalo, že jo:))

..Garay..píšeš fakt parádně!!!!!!!!! ..velmi oceňuju humor první půlky..tipuju!

dobrá změna, myslím, že prospěla :o)

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Ju...:)

Slimáček
16. 11. 2010
Dát tip
tak jestlis to psala tenkrát, tak ok.. jednak veškerý informace, kterejma nás o tom krmili, byli patetický až na půdu, druhak si asi ještě byla v "takovym tom citlivym věku":)

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Promiň, ale tak jsem to cítila.. A to jsem tehdy nevěděla, co je to patos.

Slimáček
16. 11. 2010
Dát tip
v druhý části se patos stupňoval skoro až do nesnesitelna

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Mamka byla v Praze na zájezdu ROH...

17.11.1989 jsem byl v Praze na inzerát shánět šicí stroj. V Konviktské ulici, nedaleko Národní, téměř ve stejném čase...až doma z televize jsem se dověděl, co se dělo ...

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Právě... Mrazí mě dodnes, že jsem ten den vážně takhle prožívala... Starostí o sebe... a přitom tolik lidí měli starost o holé životy...

Norsko 1
16. 11. 2010
Dát tip
Bavím se vlastní úvahou, za to tip *********

Garay
16. 11. 2010
Dát tip
Tak ty dvě části přehoď... Přečti tu druhou.. a pak první... Všechno se stalo... Já to tak vnímala... Takový obyčejný den to byl....

líbí se mi ta propojenost první a poslední věty.

Slnko
16. 11. 2010
Dát tip
pekny opis, prva cast je na zamyskenie! T

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru