Láska je nádor na močáku, demarkační čára v Koreji

demarkační hranici země rozdělené mé Koreji mých protikladů té dívky s harfou prstokladu mi melodie zní ohluchlému po dělostřeleckému grantátu

Mé dluhy

jsou jen za sny

a srdce v zastavárně

a na úpise z básní

jak na žalobě kárné

Jsou sankce za city

Jež zlatem nekryty

což nohy mi podráží

deset let v žaláři

společného žití

a není zbytí

než marš

galejnických pochodů

útěků

rozvodů

za střelby slz

nezletilých dětí

jsem bosý  atlet

žokej na hříběti

padlý v blátě

někde před Taxisem

cožpak zná tě

osud  

jež v pravopise

nadělal chyby

v tom měkém i tvrdém

v gramatice

do tváře vmetl rukavice

zbytečných soubojů

jež unavily v čase

a dámy překrásné

zvěčnil  na obraze

sám Karel Škréta

topím se v baroku

ač mrcha sjetá

jde mi po krku

jak úřednice z finančáku

láska

ten nádor na močáku

žádá si krev

za zradu

a z mých nápadů

na útěk

Kájínek zběh

a než  z Mírova

jej dohoní

mráz v květech jabloní

uchlácholý plody

mé otrávené vody

jsou spíše šampaňské

s mraženými jahodami

sedím tu

žebrák pod palmami

trošku Krejčíř a trochu Pitr

a litr

chladu

nejspíš  vodka Amundsen

utratí den

jak chromého koně

jež měl zvítězit

můj cit

brní

ten  mezokain

z jehly zubařky

samé náhražky

a plagiáty

všechny mé výpočty

jsou jenom opiáty

co tvrdí že uniknem

že přežijeme

na demarkační hranici

země rozdělené

mé Koreji

mých protikladů

té dívky s harfou

prstokladu

mi melodie zní

ohluchlému

po dělostřeleckému grantátu

topím se ve zlatu

svých dluhů

jež těžko kdy splatím

na mém útěku

v trnoví malin

krvácím

na Vídeňském plese

v mém trůně

v elektrickém křesle

v tvém pokoji s hračkami

s  rvačkami

kohoutů z kambodži

a mezi velmoži

usedám vždycky v čele

pořezán od čepele

ostrého jazyka

z příkazem k vyhoštění

jak tulení

mláďata čumáčky

 o sebe se třeme

a láska v ženě

vlhne

sténá

to devalvuje

měna

to ječí

všichni mí věřitelé

v mé cele

plíseň vykvetla

do Flemingovy  misky

balet co začíná

jak verše bez propisky

co uniknou k hvězdám

v neznámé šarži

má láska v blistru

je pilulka na vždy

ztracená

v nekonečnu

touha studentů

políbit slečnu

co nosí jarmilky

v nácviku na spartakiádu

vášeň ta baletka

jež Gejšu čokoládu

zhltne a pak zvrací

svou anorexii

kéž básníci přežijí

ač bosí šlapou zmiji

 

 

---