Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Mačkadla
datum / id30.11.2010 / 372158Vytisknout |
autorZbora
kategorieFejetony
upřesnění kategorienebo tak něco...
sbírkaFEJETONY nebo tak něco,
zobrazeno4438x
počet tipů22
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Mačkadla


Pravděpodobně jste si také všimli, že spousta prostředků MHD je už opatřena mačkadly, po jejichž stisknutí se otevřou dveře. Abych se přiznal, nikdy jsem nepátral po jejich skutečném smyslu. Spíš mě fascinuje jejich fyzický kontakt s cestujícími.

Kupříkladu v metru se pohybuje zvláštní skupina lidí, kteří vždy vstávají s předstihem před ostatními ze svých vyhřátých sedaček a ještě než vlak zastaví, vrhnou se k mačkadlu a několikrát jej poctí svým dotekem, jako kdyby počet stisků byl v přímé úměře s rychlostí otevření dveří.

Obdobně se to často děje i ze strany vnější hned po té, co amplión ohlásí „dveře se zavírají“ a dveře se vskutku překvapivě zavřou. Někdo k nim však ještě dobíhá, a neochoten smířit se s touto zdánlivě jasnou skutečností, zběsile mačká a mačká až do chvíle, než se vlak rozjede a tlačítko mu zmizí zpod prstu, případně agresivnějším jedincům zpod pěsti.

Zajímavá je též podívaná na horlivé cestující, kteří zvenčí stihnou před otevřením dveří mačkadlo ještě několikrát prověřit, přestože už je evidentně někým zevnitř stiskem ošetřeno a tváří se zeleně.
Co kdyby?

Neméně fascinující je fenomén, který se rozmohl právě až se zavedením stiskadel. Přestože nám bylo už od útlého věku paňčelkami vtloukáno do hlavy, že se z dopravního prostředku nejprve vystupuje, nástup mačkadel dal morální zadostiučinění milovníkům všemožných přísloví, kteří pod heslem „kdo dřív zmáčkne, ten dřív leze“ způsobují ve dveřích radostné chvilky masochistům a milovníkům řecko-římského zápasu.

Celou další kapitolu pak tvoří důchodci (zde bych rád předešel nařčení demagogů, že se snažím zdiskreditovat a přízemně zesměšnit onu sociální skupinu, která vesměs jakékoli novoty přijímá méně pružně než třeba teenageři, kteří si rychle zvykli, že pokud je někde tlačítko, je potřeba ho zmáčknout a jsou většinou schopni jej i poměrně rychle identifikovat). Starším spoluobčanům někdy chvíli trvá, než si uvědomí, že pokud se dveře samy neotevřou, je žádoucí pokusit se je k tomu nějak donutit. Po překonání této fáze tradičně nastupuje fáze hledání kouzelného tlačítka, které je, přiznejme si, kolikrát rafinovaně ukryto, často až na boku tramvaje. Občas jsem svědkem dojemného výjevu, kdy osamělá babička s nákupní taškou na kolečkách trpělivě čeká před zavřeným vstupem. Většinou se najde někdo, kdo přiskočí a zevnitř ji pustí nebo řidič duchaplně otevře všechny dveře, ale zažil jsem i smutnou scénu s odjíždějícím autobusem.

Celkem obvyklé jsou i výjevy, kdy do stanice přijede autobus touto převratnou novinkou ještě nevybavený a lidé, již vycepovaní k akci, ještě před jeho úplným zastavením šmátrají rukou v místech, kde očekávají mačkadlo tak dlouho, až jim dveře dají přes nenechavé prstíky.

Přimlouvám se tedy po těchto zkušenostech u dopravních podniků, aby si vzaly ponaučení v pohádkách a do budoucna vybavily všechna přibližovala hlasovým senzorem, který bude reagovat na heslo: „sezame sezame, otevři se“!


 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.12.2010 00:48:19Zbora
redaktor poezie
To zní docela logicky. Zkusím. Děkuju ;)
11.12.2010 18:02:07Markel
Já tisknu tlačítko na zastavení dlouho dopředu, chodím na schůzky dlouho dopředu... tvoje dílko líbilo - T
Jo, ještě k tomu dutkání vracet se a kontrolovat a stále znova :-)) Vymylela jsem metodu, když něco dělám, tak si to říkám nahlas před oddchodem z bytu, např. vypínám plyn pod konvicí s čajem, zamykám, zhasínám světlo v obýváku, vypínám telku a podobně. Funguje to, ten hlasovej vjem se nějak zavrtá do hlavy či co a ty nemáš pochybnosti, žes udělal cos udělal, prostě si ten hlas pamatuješ a víš, že jsi udělal, co jsi udělat měl. Za čas, co jsem si takhle pomohla (už to bylo neúnosný, neb jsem se vracela domů i z práce a kotrolovala a kontrolovala a musela nadělávat... :_)) ), četla jsem o téhle metodě v odborné knize, kterak se zbavovat těchle obsesivností. Byla jsem na sebe pyšná, já, téměř bez psychologických a psychiatrických znalostí a dovedností. Takže tak. Dej vědět, zda ti metoda pomohla, jo?
09.12.2010 01:03:20palino8
milé :)
02.12.2010 14:18:23JiKo
a to máš technické vzdělání! :-)
01.12.2010 16:55:27Zbora
redaktor poezie
Jede Zvláštní škola na výlet. Autobu se najednou zastaví a motor nechce naskočit. Řidič otevře kapotu a dívá se na něj. Najednou přijde Pepíček a říká: "já vim ťo s ťim je". "No jo, prosimtě pepíšku, jdi si hrát támhle nalouku za ostatníma" řiká mu na to řidič a dál kouká do motoru. Za chvilku zase přijde Pepíček a říká: "já vim ťo s ťim je". "No jo, prosimtě dyť jo, di pryč" řiká řidič už docela naštvaně. Za chvilku zase Pepíček a říká: "a já vim ťo s ťim je". "No a co s tim teda je ty chytráku?" osopí se ha něj řidič vytočenej už doběla. "Je to lozbitý!"
01.12.2010 13:59:58StvN
Co nefunguje, prostě nefunguje. Nemůžeš funkci zůžit jen na kotakty. Funkcí toho tlačítka je otevřít dveře, zjednodušeně. Ale máš pravdu, že jsem mohl napsat neaktivní, aby to pochopil opravdu každý. Mám v tomhle ještě rezervy. Pořád tak nějak věřím v lidskou inteligenci.
01.12.2010 13:33:29JiKo
No pro mě (a možná pro víc lidí) co nefunguje je rozbité.
Tys prostě myslel neaktivní. Ve smyslu funkce součásky mačkadla i když nesvítí tak funguje (dá se mačkat, spojuje kontakty atd :-)
01.12.2010 12:04:58StvN
Drahý JiKo, já napsal nefuknční, tys napsal rozbité. Z mého pohledu to jsou dvě hodně odlišné věci. Co myslíš ty?
01.12.2010 10:48:07koloušek
T*
01.12.2010 10:12:54JiKo
Stývn: no uvedl jsi : "V metru jsou někdy ta tlačítka nefunkční a nesvítí"
Vzhledem k tomu, že jsi neuvedl jinou variantu, která vede k nerozsvíceným čudlikům, udělal jsem deduktivní vývod, že to nevíš a myslíš si "co nesvítí - nefunguje"
a abych se kryl, napsal jsem "asi" :-)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.