Co to bylo?

Sehnat někoho, s kým bych se mohla bavit o esoterice je vůbec těžké. Mám mnoho přátel, ale tenhle styl knížek a praktik neprovozují. Nepočítám teda moji rodinu - sestru , která se tím živí.

Měli jsme v kavárně sraz s naší partou, bylo zde již hlučno a bavila jsem se. Do party přibyla nová holka. Prohlédla jsem si jí. Postavou jako já, ale opačný typ. Nakrátko ostříhaná bruneta v motorkářské bundě. Já v růžových šatečkách se záplavou blonďatých vlasů. Větší protiklad nejde.

Láďa, co ji přivedl, mi prozradil, že se zabývá jako já esoterikou. Zkusily jsme na toto téma prohodit pár slov, ale byl zde velký hluk. Navíc mám zkušenosti, že když začnu mluvit se sestrou po telefonu – třeba v Sanskrtu, chová se ke mně okolí jako k malomocné. Jitka měla ty zkušenosti také.

Asi za měsíc jsem se s Jitkou potkala na náměstí. Náhodou jsme měly obě čas, a tak jsme zakotvily v nedaleké cukrárně. Sedly jsme si naproti otevřeným dveřím, takže jsme viděly i dovnitř.

Náš hovor byl velmi zajímavý. Každá měla nějaké zkušenosti a vědomosti. Začalo se ale stávat, že než Jitka dokončila větu, již jsem věděla její dokončení. Tak jsem odkývla, že vím a pokračovala v odpovědi. Jitka také věděla, tak kývla a já větu nedokončila. Tak se náš hovor zrychloval, že jsme mluvily jen začátky vět. Byly jsme jak v transu.

Najednou jsem TO viděla. Uprostřed našeho stolu byl velký šedý vír, skoro bych řekla hmatatelný.

"Vidíš to taky?"

„Vidím,“ třeštila oči Jitka.

„Dej to pryč!“ vyvřískla jsem.

Jitka udělala gesto, jako když to smetá pryč. Ale nesmetala to pryč, odhodila to směrem do dveří cukrárny. Ozvala se rána, jako když vystřelí a výkřik.

„Tak, zastřelila jsi prodavačku,“ .

„Nejsou svědci,“ rozhlédla se odbojně Jitka

Ani jsme si nevšimly, že je již před zavírací dobou. Šly jsme se tam tedy podívat. Prodavačka stála v hromadě střepů.

„Ani jsem se toho nedotkla,“ dívala se nešťastně na tu spoušť prodavačka.

Všechny skleněné vitrínky, co byly horizontální, byly na milion střípků.Vertikální byly nedotčeny.

Dodnes nevíme s Jitkou, co se tam vlastně stalo a co se nám téměř zhmotnilo na stole. A v cukrárně neví nikdo, že za ty vitrínky můžeme my.

Když se nám stane, že při diskusi začneme zrychlovat, mrknem na sebe a zabrzdíme.

A učíme se od sebe. Třeba, když nasedneme naštvané do auta, tak manžel nenastartuje a nenastartuje, ….