Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Výpověď

22. 12. 2010
11
28
3714
Autor
sharik

 

Pondělí, půl sedmé ráno. Příšerná zima a k tomu všemu mi teklo do bot. Ne příslovečně, ale doslova. Letní polobotky se do toho sněhu moc nehodily.

Ještě jsem si upravil kravatu a pak jsem vešel dovnitř.

Minul jsem recepci a vyšlápl si schody do třetího patra, kde sídlila naše společnost Tressa.

 

Sedm hodin. Seděl jsem v konferenční místnosti, kde jsme se ráno scházeli na meeting, než jsme se rozutekli po celém městě za naší „skvělou“ prací. Většina mých kolegů už tu byla.

Za chvíli dorazila i čtveřice našich managerů a ředitel pobočky.

Meeting začal.

Kecy, motivace, motivační kecy a bláboly.

„Uvědomte si,“ říkal zrovna pan Pech – manager, který mimo jiné šéfoval mně – „že nabízíte lidem to, co potřebují a vy je musíte přesvědčit, že to potřebují...“ Usínal jsem.

„Tři, čtyři žádosti denně, to je fajn,“ pokračoval po chvíli další z managerů. „Naučte se ale psát denně těch žádostí sedm, osm, dvanáct...“ Přestával jsem vnímat.

Byl jsem tu teprve šestý den a už mě ta jejich motivace lezla krkem. Už mi lezlo krkem to, že mi docházelo, že tomu co dělám ani moc nevěřím. Další půl hodina keců a pak rozdělení, kdo bude kde dnes pracovat.

„Mohu s vámi mluvit?“ zeptal jsem se Pecha hned po meetingu. Většina kolegů ještě seděla na místech a připravovala si věci. Především prázdné žádosti o vystavení kreditní karty, které jsme měli za úkol vyplnit údaji našich nových klientů, které během dne „ulovíme“.

„Jistě,“ odpověděl. „O co jde?“

„Raději bych to probral v kanceláři,“ snažil jsem se mu naznačit, že by to ostatní asi neměli slyšet. Nechystal jsem se tuhle práci a společnost zrovna vychvalovat.

„Nemáme čas, měl byste už vyrazit,“ odpověděl. „Řekněte mi o co jde a jděte pracovat,“ začínal být už trochu nepříjemný.

„Chci skončit,“ přerušil jsem ho.

„Dobře. Můžu vědět proč?“ V hlase mu zněl tón, jako by to snad čekal.

„Tahle práce není pro mě. A taky je pravda, že když já sám jdu po ulici a zastaví mě někdo koho neznám a začne mi nutit něco, co nechci, nejradši bych toho idiota nakopal. Nechci se stát tím idiotem sám.“ Tohle jsem si možná mohl odpustit, napadlo mě. Ale už jsem to řekl.

Pech se evidentně naštval. Spolupracovníci nás začali pozorněji poslouchat. Urazil jsem jejich práci a řekl jsem to, co nejspíš cítili všichni, ale nikdo z nich si to nepřiznal.

„Nesvádějte svojí vlastní neschopnost na podstatu tohoto skvělého a platově nadstandardně hodnoceného zaměstnání!“ Skoro už křičel. S tím platem měl pravdu, ale nějak mi ty prachy byly jedno, i když toho budu určitě později litovat.

„Za pět minut přijďte do mojí kanceláře podepsat výpověď,“ ukončil rozhovor a odešel z místnosti.

 

„Co budeš dělat teď?“ zeptala se mě krásná Julie, se kterou jsem v pátek strávil pracovní den. Všichni poslouchali co řeknu. Ten předchozí výstup a moje zkažení šéfovi nálady upoutalo pozornost.

„V září se vrátím do školy,“ odpověděl jsem. „Někam, kde mě to bude bavit. Do té doby brigáda.“

„To jsi mohl do září zůstat tady,“ vmísil se do hovoru zrzek, jehož jméno jsem si prozatím nezapamatoval. „Co budeš dělat za brigádu?“

„To, co posledních pět let,“ usmál jsem se. „Budu makat v pekárně,“ na to se celá konferenční místnost začala upřímně, hlasitě a hlavně posměšně smát.

„No a co,“ trochu jsem vypěnil. „Je to blbě placená práce, noční směny a docela dřina... ale je to poctivá práce a jsou tam super lidi. Ne banda namachrovaných čuráků, co se celý den přetvařuje a nutí lidem píčoviny.“ Všichni ztichli. Bylo mi trapně, že jsem neudržel nervy a takhle jsem shodil a urazil je a  jejich práci, ale řekl jsem to, co jsem si o nich myslel, když jsem je dřív potkával na ulici a neznal jsem je.

Poznal jsem, že je čas vypadnout. Rychle jsem vyřešil výpověď a naposled sešel schody ze třetího patra k recepci.

Vždycky, když s něčím skoncuji, mám vlastně docela dobrý pocit.


28 názorů

kudlankaW
09. 09. 2012
Dát tip
Ahoj Shariku, pěkná věcička, jen co je pravda. Tak trochu frustrace, ale nadhled a úleva po vyřčené pravdě. Nice job! Klaní se poet Kudlák

Tragicus
21. 01. 2011
Dát tip
Velmi dobre napsane. Porad jsem cekal, co z toho nakonec vyleze a ono z toho nic nevylezlo. Skoncilo to, prijde mi, bez nejakeho presahu. Coz je skoda.

sharik
21. 01. 2011
Dát tip
jasny, to dava smysl... takze ten tvuj tip je v poradku :)

sharik
20. 01. 2011
Dát tip
taky se divim. asi jsi hodne naladovej...

katugiro
20. 01. 2011
Dát tip
připomíná mi to mix povídky, fejetonu a blogového záznamu. podle mě to čtenáře nestihne zaujmout, navíc když je tam dost vět zbytečných.

Godfrey
15. 01. 2011
Dát tip
"už mě ta jejich motivace lezla krkem" Chybička se vloudila. Opravit. Obsažená "mesidž" se mi líbila. *

sharik
07. 01. 2011
Dát tip
janina6: proč začal, to ti říct můžu, protože to je částečně autobiografické :-) nechal se zblbnout, když mu na začátku sice řekli, co bude dělat, ale řekli mu to tak, že si myslel, že bude dělat vlastně něco úplně jiného... to oni umí :-) každopádně díky za kritiku :-)

Janina6
07. 01. 2011
Dát tip
Začátek mě bavil - popis meetingu je svižný, nenudí, dobré jsou ty "vnitřní komentáře" hlavního hrdiny. Zhruba od poloviny, to vysvětlování, proč chce skončit, sotva začal, už pro mě trochu ztratilo šťávu. Bylo to všechno takové očekávatelné. "Už mi lezlo krkem to, že mi docházelo, že tomu co dělám ani moc nevěřím." Tohle souvětí se mi dost líbí. Jenom mu chybí dvě čárky (tomu, co dělám, ani). "...kreditní karty, které jsme měli za úkol vyplnit údaji našich nových klientů, které během dne "ulovíme" - tady mi dost vadí to dvojí "které". Je z toho pak takové nastavované, čtenářsky ne moc stravitelné souvětí. V tom emočně vypjatém závěru jsem si začala klást otázku, proč vypravěč v tom zaměstnání vůbec začínal. Působí to na mě tak, že k podobnému druhu práce cítí vysloveně odpor, a že na to nepřišel zrovna teď, ale že to o sobě věděl už dávno. Trochu to pro mě ztrácí logiku.

guy
03. 01. 2011
Dát tip
O.K. - takže pane StvN - prosím o zařazení do soutěže Povídka měsíce - dík

sharik
03. 01. 2011
Dát tip
jestli mas pocit, ze si to zaslouzi, tak souhlasim a dekuju :)

guy
03. 01. 2011
Dát tip
chtěl bych to nominovat do soutěže Povídka měsíce, pokud dovolíš

Winter
28. 12. 2010
Dát tip
Asi tak, je to situace, která ještě čeká na svého velkého spisovatele (jestli se už nějaký objevil, tak o něm nevím), každopádně si myslím, žes to uchopil příliš polopaticky: ta póza zhnuseného hrdiny, myslíš, že někdo, kdo platí hypotéky má právo být zhnusený?)

guy
28. 12. 2010
Dát tip
mám to podobně jako StvN, výstižněji bych to nezkomentoval .. a pro blbjenku - ještě je třetí kategorie - ti, co nesehnali jinou práci a necítí, že se cítí hrozně

každý se živí jak umí. Když je potkám na ulici, odmítám. Frajeřina takhle jim to vmést do očí...

Barman
22. 12. 2010
Dát tip
Za prvé: dobrá povídka. Za druhé: nejhorší na tom je, že tihle lidé nejvíc prodávají. Bohužel také nutí lidi se jim vyhnout (sledoval jsem to jednou asi půl hodiny). A nejhorší pak je, když vedení obchoďáku nabídne umístění vlastního stánku přímo vedle těchto lovců a lid prchá a opisuje magnetické pole (tím se tluču do hlavy, proč jsme nepřijali agresivnější způsob prodeje, ale srát lidi...).

sharik
22. 12. 2010
Dát tip
diky, takovy uznani fakt potesi :)

StvN
22. 12. 2010
Dát tip
Nevím ještě úplně přesně, jak to děláš, ale baví mě tě číst. Přesto, že jsi popsal vlastně docela banální situaci, tak jsi to dokázal o třídu lépe, než většina zdejších autorů. Klbouk dolů před lehkostí, s jakou píšeš.

blbjenka
22. 12. 2010
Dát tip
chápu (byť čtenáři by jistě vydrželi počkat, než budeš mít čas to zkontrolovat :o))) povidka jinak fajn

sharik
22. 12. 2010
Dát tip
diky za upzorneni, chyb tam asi par mam, psal jsem to po nocni smeme a usinal jsem nad tim :).. opravim to..

blbjenka
22. 12. 2010
Dát tip
jo, tyhlety řemesla nové doby - plněj kapsy, kradou charakter - ńěkdy nevim jestli jsou ty lidi... no, to cos řekl, nebo chudáci co nesehnali jinou práci a cítí se při tom hrozně - spíš předpokládám to první :) a "by jste" není hyperkorektní výraz, ale zhovadilost nejpříšernější z příšerných, chtěla jsem soukromě, ale když už to Marvin rozmáz, tak už je to jedno, korektoři za by jste trhaj varlata, tak bacha :)) (+šéfovy nálady.+pár čárek)

Prosecký
22. 12. 2010
Dát tip
Také odmítám nabídky na běžícím pásu. Jo prodávat to je velké umění.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru