Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Frontschwein

Výběr: Zbora
27. 12. 2010
41
67
4958
Autor
Edvin1

„Slyšíš, jak to křupe?“ Sníh, to byla jedna z věcí, co mi v Austrálii chyběly. A taky ty větve smrků a jedlí, ohýbající se pod jeho tíhou až k zemi.

Manželka nic neříkala, našlapovala tak, jak to dělával už její táta, mírně zeširoka, aby neuklouzla, jako námořník na palubě za bouře. I ona si ten sníh vychutnávala, šťastně se šklebila, a skutečně se za celou procházku ani nezachvěla - to jen já každou chvíli zamával pažemi a obnovoval svislou polohu těla.

 

„Veselé…“ stačil jsem povědět, ale pan Schmitz se už opřel o svou lopatu a usmál se na nás. Stál tam s hlavou pokrytou jen zbytkem čupřiny neurčité barvy.

„Pěkná zima, co?“

„To je!“ řekl jsem, „žiju v Kolíně už třicet let, ale tolik sněhu tady nepamatuju. Vy snad ano?“

Potřásl hlavou.

„Od války tady taková zima určitě nebyla,“ řekl.

A už je to tady, to prokleté slovo. Manželka mě zatahala za rukáv, abych ho nechal. Pokusil jsem se změnit téma:

„Copak, neoslavujete?“ řekl jsem a pohlédl na jeho lopatu. Nevšímal si toho:

„Za války prej zamrz i Rýn, takže přes něj mohli jezdit s koňskýma potahama. Ale to mi řekla manželka, já tady nebyl.“

Kdepak byl? S Rommelem v Africe? Nebo někde ve Francii?

„Byl jsem na východní frontě,“ sledoval mé myšlenky,  „a byl jsem tam pětkrát raněnej.“

„To jste to přežil?“ Očividně ano, stál přede mnou. Manželka se na mne podívala jako na těžce dementního pacienta.

„Průstřel plic, žaludku, stehna, paže, a pecka do hlavy,“ vypočítával a při tom si ukazoval na příslušná místa na svém těle. „Samý nepodstatný zranění, že.“ Dotkl se svého čela; na temeni měl pruh zbrázděné, v chladu sinalé kůže.

„Za tý slavný bitvy o Moskvu bylo minus dvaadvacet. Tohle je proti tomu havaj,“ řekl ještě.

„Havaj?“ Choulil jsem se do beranice a vlněné šály, co mi zakrývala i bradu.

Pan Schmitz nabral lopatu sněhu a přidal ji na hromadu na svém trávníku. Znovu se opřel o násadu. Vločky sněhu na jeho řídkých vlasech odrážely světlo pouliční lampy. Vypadalo to jako svatozář.

„Spali jsme ve spacákách, zahrabáni do sněhu. A zima nám nebylo.“

 

„Prý tam bylo spíš dost horko,“ řekl jsem. Někde jsem o té řeži četl. Trochu nakřivo se usmál.

„To teda bylo. Zrovna čtyřiadvacátýho prosince. Kterejsi z kamarádů říkal, že tý noci bude klid, že Rusáci jsou pobožný a daj pokoj. Tak jsme zalezli do spacáků a zahrabali se do sněhu. Pokoj dali, do půlnoci.“

„A o půlnoci?“ řekl jsem a žena mne už netahala za rukáv. Dívali jsme se na jeho ústa. Trochu se mu třásly rty, když řekl:

„My byli skoro všici jenom kluci, prakticky děcka, ale sloužili tam s námi takový ty Frontschweine, staří mazáci eště z první světový, a ty nezamhouřili oka. Voni před půlnocí vylezli ze spacáků a zalehli k těm svejm kulometům, i když ani velitel nic netušil a nedal jim žádný rozkazy.“

Odmlčel se. Sklonil se a začal zuřivě hrabat. Ale hned toho zase nechal:

„Rusáci, ti když útočej, tak moc nestřílej, jdou v řadách, v takovejch vlnách se na vás ženou, křičej urá, a urá, a jde z toho děs, skoro stejně jako z těch jejich kaťuší, co jsme jim říkali Stalinovy varhany, protože ty rakety tak divně vyjou, když na vás letí.“

Podíval se někam jinam, pryč od nás.

„O půlnoci se vynořili ze tmy. Byli to takoví kluci, jako my. Šli na nás pomalu, našlapovali v tom hlubokým sněhu jako kachny. Ty Frontschweine je pustili blíž, tak blízko, že jsem rozpoznával jejich tváře, ale nás oni neviděli, jak jsme byli zahrabáni ve sněhu. Možná si mysleli, že jsme utekli, a tak radostně vykřikli to svoje urá a zkoušeli běžet. Ale v tý chvíli spustily naše kulomety a celou tu řadu pokosily jako žito na poli, jednou jedinou dávkou.“

„A potom?“

Opíral se o násadu a těžce dýchal.

„Přišla druhá řada, pak třetí, čtvrtá… Všichni křičeli urá!  Ležel jsem vedle kulometu a podával jsem pásy s nábojema. Když přišla sedmá vlna, hlaveň kulometu byla rozpálená do červena. Kdyby přišla osmá, převálcovali by nás.“ Odmlčel se, než dodal:

„Ještě dlouho potom jsme čekali, ale všude kolem zůstal už jen sníh, a ticho. A před námi černej val.“

Podíval se na mne. Jeho oči byly za zamlženými brýlemi veliké.

„Nebyl to hezkej vobrázek,“ řekl a odvrátil zrak. 

 

„Na Štědrej den jsme mívali doma stromeček, kvůli děckám,“ řekl po chvíli, „ale teď ne. Už dávno ne. Děláme si s manželkou docela vobyčejnou večeři, jen malinko slavnostnější. Sedíme proti sobě, jíme polívku z kapra, a mlčíme. Já vím, že ona ví, a ona ví, na co já myslím. A pak si vyjdu na vzduch, jako teď.“

Položil jsem mu ruku na rameno.

„Děkuji vám, že jste nám to vyprávěl,“ řekl jsem.

„Já to každej rok musím někomu říct,“ odtušil. Kolika lidem to už vyprávěl?

 

Když jsme odcházeli, slyšeli jsme za našimi zády hekání a škrábání lopaty na zmrzlém, ušlapaném chodníku.

 

Jinak bylo všude jen bílo a ticho. A valy odhrabaného sněhu podél cest.

 

Vysvětlivka: Frontschwein, německy doslova: „frontové prase“, „frontový vepř“, český význam: „starý, zkušený frontový voják“. Je v tom kus sebeironie, možná se jedná i o náznak slovní hříčky, neboť „Schwein haben“ - „míti prase“, znamená „mít kliku“, čili „míti štěstí“, atp. Jak to slovo znělo přímo z jeho úst, si snad dokážete představit.

 

© Zdislav Wegner  25.12.2010

 

 

 

 

 

 


67 názorů

Zbora
20. 12. 2017
Dát tip

Zdendo, osobně tento text skutečně považuju za vyjímečný, už jen tím, že není černobílý - tak, jak se to u podobně laděných textů dost často stává. Mám dojem, že je v něm otisk skutečnosti, není vymyšlený na efekt, neklade si primárně za cíl šokovat. Je napsaný civilní popisnou formou, ale o to víc dává nahlédnout věcem, co jsou za, a tím v konečném důsledku podle mého ve skutečnosti šokuje daleko víc.


Edvin1
20. 12. 2017
Dát tip

Zdendo, Tvá metoda střádání kraťoučkých historek je mi známa, a taky ji používám. Ovšem pouze v povídkách, které tak chci postavit - na krátkých historkách, stmelených nějakou dominantní myšlenkou. Tak jsem napsal svou novelku Šlápoty. 

Jiné, lineárně uspořádané povídky, ovšem obsahují minimum takových kraťoučkých historek. Popisují holt jednu událost. K takovým povídkám patří i tato miniaturka.

Je mi líto, že se mi nepodařilo převést na papír to, co mnou tehdá na Štědrý večer otřáslo. Ten prožitek. Stál jsem proti muži, jenž "byl u toho". Mluvil jsem s někým, kdo je, aspoň dle mých morálních měřítek - masovým vrahem. Takové setkání jsem si představoval jinak. A tu, ejhle, lidská troska, člověk, jenž ve mně nevyvolal ani trošku odsouzení. Pouze soucit. A, přiznávám, i sympatie. "Vždyť oni ho tam do těch zákopů vehnali," říkal jsem si dlouho po tom setkání. To abych omluvil mé nepatříčně lidské cítění.

Je mi líto, že se mi to nepodařilo. Jenže, komu se kdy podařilo popsat válku v celé její hrůze? No, komu? O nikom takovém nevím. Zůstane jen u pokusů. A k těm mnoha pokusům patří i moje miniatura. 

Nic ve zlém. 

P.S. Schválně se podívám, jak jsi Ty techniku "krabicového" psaní povídek zvládl. Jsem opravdu zvědav. 

 


Edvin1
18. 12. 2017
Dát tip

Zdendo, máš recht, válka byla od pradávna stejná - uříznout tomu druhému hlavu dřív, než on ji uřízne mně. Nuda.

Já si myslel, že jsem měl s tím pánem štěstí. A Ty říkáš, že bys takové příběhy mohl sekat jakoBaťa cvičky? Závidím Ti, to já neumím.

Díky za tip, ale dost dobře nerozumím, proč jsi mi ho dal.


Ostrich
05. 08. 2011
Dát tip
Je moc dobře, že jsi to nenechal jen tak odplynout. Perfektní kontrast, málokdy se povede takhle zaostřit.

Edvin1
18. 07. 2011
Dát tip
Harty, Horavin: Díky! Já tomu vypravěči, tváří v tvář, také neměl, či nemohl, cokoliv vytknout. Jak jsem to sepsal, tak to ten večer vypadalo - i v mém nitru. Ed

Horavin
18. 07. 2011
Dát tip
Přesvědčivě zachycená situace s nečekaným rozhovorem a mementem ponurého svědectví.

Harty
22. 01. 2011
Dát tip
(Ne)příjemně nostalgické a svým způsobem reálná situace, jak toho vypravěče v době o které mluví, tak samotné povídky. Nemám asi co bych vytkl.

Edvin1
15. 01. 2011
Dát tip
Zboro, dle mě se podaří jen ty příběhy, které se drží skutečné předlohy. Tento se jí drží na 99 procent. Proto je možná lepší než jiné, kde jsem se předlohy držel mnohem míň. Díky za návštěvu a komment. :-)

Zbora
15. 01. 2011
Dát tip
Tak jsem se po minulé kauze rozhodnul, že v rámci zkvalitnění služeb budu možnost udělení výběru vždy konzultovat se svým svědomím tak, že pokud na Tebe někdy takhle narazím, přečtu si a text mi přijde výraznější než ona inkriminovaná teta, zmáčknu tlačítko výběru :) Co se mi na něm obzvlášť líbí je, jakým jemným, zprostředkovaným a vlastně jakoby nahodilým způsobem zmiňuje skutečnost, že i v německé armádě bojovali, světe div se, lidé. A že to byli lidé obyčejní, kteří by často neradši zahodili pušky a šli domů. Většinou se totiž příslušníci německé armády popisují jako obecně krvelačné bestie, vyžívající se ve zvěrstvech. O tom, jaké jsou vlivy války na chování člověka (a to na obou stranách - i té vítězné, i té, co pak nediktuje dějiny - kdy se i v Německých školách až doposud učí, že oni jsou tím národem, který nese hlubokou vinu) by jistě mohli dlouhosáhle vyprávět sociologové. Tobě se to tady podařilo popsat volnou formou příběhu, obyčejně a tak nějak lidsky.

Edvin1
10. 01. 2011
Dát tip
Tangie: - "To jste to přežil?" - máš recht, otázka bez druhého "to" zní (trochu) lépe. Díky, beru to. - "Dementní pacient" - kdo čte moje povídky, ví, že rád navazuji na již uvedená fakta, týkající se mé rodiny (má žena je sestřička, což se projevuje i v jejím privátním životě), nebo naší minulosti (viz zmínka o našem dlouhodobém pobytu v Austrálii v prvním odstavci). Kdybych použil Tvůj obrat, tato záměrná návaznost by zmizela. Z tohoto důvodu zůstanu u "dementního pacienta". - "paže, a pecka do hlavy" - jako autor mám právo, dle ÚJČ, použít čárku, jestliže míním nějakou myšlenku tak, jak byla vyslovena, odsadit od zbytku. V této povídce se snažím držet skutečného dialogu do té míry, do jaké je to možné. Ten muž pokládal onu "pecku do hlavy" za zvlášť závažné zranění a takto to vyslovil. - "22 stupňů" Jak výše - řekl 22. Vím, že literární nadsázka je povolena, vím také, že 40 by se vyjímalo lépe. Ale tak to řekl. Navíc rozdíl mezi 6 stupni onoho večera a 22 pod Moskvou je značný. - "Zima nám nebylo". Vím, sám jsem uvažoval, co napsat, německý originál dvě možnosti nepřipouští. Toto je otázka gramatiky versus úzus. U nás se to tak hovorově říkalo (Slezsko). Zůstanu u mého. - "Čyřiadvacátýho prosince." Taky jsem uvažoval, zda napsat "na Štědrý den". Ale pak jsem se rozhodl použít prostě datum, protože se ti němečtí vojáci nacházeli na území, kde je Štědrý den až začátkem ledna. Navíc je tento omyl málem stál život, což by si inteligentní čtenář mohl domyslet. - "Pokoj dali, do půlnoci." Řekl to takhle: "Sie gaben Ruhe (pauza a kyselý úsměv), bis Mitternacht." Mohl ovšem říci i tohle: "Bis Mitternacht gaben sie Ruhe." Hledal jsem český ekvivalent. V té mé formulaci jsem ho našel. Tvá by to, co bylo skutečně řečeno, vygumovala. - "byli to takoví kluci, jako my" Zase - jeho způsob vyprávění. "Takoví kluci" se zde nevztahuje na "jako my". Asi by bylo lépe: "Byli to takoví vobyčejný děcka. Docela jako my." - "Ale teď ne. Už DÁVNO ne." Nejdříve řekl jedno, pak zdůraznil, že to je, či bylo, už dávno. Zase: jeho způsob vyprávění, kdy doplňuje svá slova, upřesňuje jejich význam. - "Jíme polívku z kapra, a mlčíme." Viz výše. - Vysvětlivku jsem již dříve zakomponoval do textu tím, že jsem doplnil "Frontschweine," o: "staří mazáci eště z první světový,". Máš recht, teď už je vysvětlivka nadbytečná. Nechal jsem ji tam pro ty, co je zajímá, jaký má slovo Frontschwein přesný význam. V papírové publikaci by to autor již teď vynechal. Já ji zde zkrátím. K tématice: Má tvorba je typická pro starce: Holt, zdá se nám, že máme co vyprávět. Navíc: Tohle přeci není pohled do minulosti. Nějak se mi nepodařilo zprostředkovat můj záměr: Představit lidem člověka, jenž žije dnes mezi námi, ale jeho myšlenky se pohybují v dávné minulosti. Je trápen něčím tak, jako by se to událo včera. Vše, co se stalo tam pod Moskvou před více než 65 lety, je pro něj současnost. Když mi to vyprávěl, a používal výrazy z oněch dob, dělal to tak živě, jako třeba má vnučka, když žvatlá o zážitcích, co je prožila toho rána ve školce. A právě ten kontrast mezi stejným způsobem vyprávění, ale tak nestvůrně rozdílné tématice, mne udeřil do očí a uší. Proto jsem to sepsal. K P.M. Odnikud jsem nevykličkoval. Vlastně je mi záhadou, jak se stalo, že jsem zase mimo soutěžení v PM. Ale už je mi to trapné a nic s tím nebudu dělat. Vřele Ti děkuji za Tvou námahu. Prosím, dělej to i v budoucnosti. Ed :-)

Edvin1
07. 01. 2011
Dát tip
Tangie: Kvůli upozorňování na jakékoliv nedostatky to sem dávám. Budu Ti tedy velice vděčný, přidáš-li sem i Ty své názory. Slibuji, že je pečlivě zvážím a přesvědčí-li mne, zohledním je při další úpravě textu tohoto, ale i těch příštích. Zanechat to hlubší stopu mělo. Avšak já nepokládám za správné exponovat to, co pokládám na svém vyprávění za podstatné. Spoléhám na čtenářovu inteligenci, představivost, a v neposlední řadě na jeho ochotu číst i na "pouhém Písmáku" texty pozorně. Onu podstatu tedy pouze naznačuji. P.S. O tip mi nejde; spíš o věcné připomínky. Za dobrou práci se pohladím sám. :-O Ed

Lakrov
06. 01. 2011
Dát tip
Pro Zbora: Avízo ode mne se týkalo samotné povídky; něco jako 'upozornění na dobř čtení'. (Avíza týkající se komentářů posílám jen výjimečně a asi jen v diskusích, ne u 'vážně míněných děl').

Edvin1
06. 01. 2011
Dát tip
Zbora: V podstatě se jedná o poznámky jen ke stylu a výběru slov. Většinu z nich jsem v následných úpravách zohlednil. Ostatně by sis měl vytvořit svůj vlastní úsudek na základě konečného produktu, jejž máš před sebou, bez ohledu na názory jiných. Pokud tak učiníš, a napíšeš mi o tom, budu Ti vděčný Ed :-)

Zbora
05. 01. 2011
Dát tip
Edvin, Lakrov: Měl jsem avi. Bohužel se mi nechce pročítat to množství reakcí. Můžete mi přiblížit jeho důvod, pokud je pořád aktuální?

Edvin1
04. 01. 2011
Dát tip
Často mě to svádí i dnes, psát dialogy v originále. Ale sám vím, jak mě něco podobného štve, když to dělají druzí a v jazyce, který neznám. Dnes se tomu vyhýbám. Re: žena: :-)

Edvin1
04. 01. 2011
Dát tip
Marv: Díky za věcnou kritiku. Já věděl, že mi Tvá kritika prospěje. Zohledním vše, až na ty spacáky - ve spacácích by bylo spisovně. Ten chlapík mi to vyprávěl v hrozném kolínském nářečí, ve spacákách je tedy vhodnější. Jo a s tou manželkou nic nenadělám - byla tam holt se mnou. :-) O PM soukromě.

jak už bylo řečeno, příběh nelze hodnotit jen vyprávění, a to je skvělé, lehce se čte a stříbrný závoj není ničemu na škodu, mezi kulkami je právě tato scenérie důležitá, aby podtrhla hrůzu válečného běsnění, T*

čučenka
31. 12. 2010
Dát tip
Ani nevím, co říct.. je to skutečné T*

Edvin1
31. 12. 2010
Dát tip
Jejdavilda: Tohle je jediný klad mé povídky? No nazdar! :-)) BTW, Kdybych psal něco z prostředí, kde se mluví anglicky, neváhal bych použít nějaký ten anglosaský idiom. Tohle je pouhá náhoda. Díky za návštěvu.

Prosecký
31. 12. 2010
Dát tip
Ahoj, Edvine! Inspirován povídkou "Frontschwein" napsal jsem povídku "Dommaschof". Díky!

Markel
30. 12. 2010
Dát tip
dobře jsem si početla, nemám žádné výhrady, chtěla bych taky tak pěkně vyváženě psát, dialogy moc líbily, s tím asi budou u mne problémy, chjo, dávám jednoznačně - T

jejdavilda
30. 12. 2010
Dát tip
zázrak, konečně tu nejsou anglické výrazy jako v předešlých 7 dílkách jiných autorů*

Edvin1
29. 12. 2010
Dát tip
Jarouchu, neviděl jsem, můžeš být klidný. Takovou blbost bych neudělal. Toto je skutečná událost. Dialog je zachován s téměř dokumentární věrností. Já ostatně píšu jen o věcech, které mám z vlastního života, nebo přímo od mých hrdinů. Díky za návštěvu. Ed :-)

jarouch
29. 12. 2010
Dát tip
Výborné, jediné co mě mrzí je moje vlastní hloupost - vybavil jsem si film "před nepřátelskými branami", který mi nepřijde jako zrovna ideální válečný film a zkazil mi tak vyprávěný příběh. Ale ty výjevy jsou tam dost podobné, byť pro efekt zpracované. (doufám že sám autor z toho filmu nečerpal, to by mě zklamalo).

Edvin1
29. 12. 2010
Dát tip
Godfrey, Prosecký: Děkuji za tipy na četbu. Určitě si obstarám. Ed :-)

baronka
29. 12. 2010
Dát tip
Každé ráno si odplivl a řekl - Válka je šajst kýbl - /fonet / a pak maloval ticho a vrbu Pěkné T

baaba
29. 12. 2010
Dát tip
...výborné čtení***

filemon
28. 12. 2010
Dát tip
:))

Prosecký
28. 12. 2010
Dát tip
Hodina mrtvých očí a taky "Žraloci a malé ryby" - Wolfgang Ott.

Godfrey
28. 12. 2010
Dát tip
Skutečné a hodně čtivé. * aleš-novák: Pokud jde o pohled z "druhé strany," tak už za komunistů vyšla beletristická knížka o německých vojácích na východní frontě "Hodina mrtvých očí" od Harryho Thürka.

FAE BOMB
28. 12. 2010
Dát tip
*Velmi čitelné. Určitě dát do povídky měsíce. Dík Lakrov za avi.

ruprecht
28. 12. 2010
Dát tip
*

Edvin1
28. 12. 2010
Dát tip
Prosecký, Oldjerry, Lakrov: Tak teď jsem po pochvalách zmaten a mám dvě verze. Tuhletu a jinou, která zohledňuje kritiku. Myslíte, že bych to opravami mohl jen zkazit? Fakt nevím. :-(

Prosecký
28. 12. 2010
Dát tip
Ano, nominovat na povídku měsíce! Souhlasím.

Oldjerry
28. 12. 2010
Dát tip
Prosecký : Skutečně nebyla taková zima od války? A co 1985 nebo 1968/69? A když on tam nebyl, jak mohl vědět, že Rýn zamrzl? Příbuzní jeho ženy? Je to vidění dějů očima vyprávějícího, nikoli výpis z historie mrazů. Jak to mohl vědět ? přehlédl jsi slůvko Prej... A co 1985 nebo 1968/69? Ten dědek vypráví o tom, co ho šokovalo v jeho mládí a je to 67 let. Pro něj byla největší zima tam - u Stalingradu Akcentované vyprávění o rozhovoru, který se v této poloze málokdy odehrává v rovině spisovné řeči. Proto je povídka uvěřitelná tak, jak je... sbnad s výjimkou té holé hlavy, to je skutečně trochu neohrabané... * Nominovat na povídku měsíce...

Prosecký
28. 12. 2010
Dát tip
Já to jen tak nastřílel. Asi jsem nedokázal vyjádřit svůj pocit přesně.

Povídka je velmi dobrá, jak slohově, tak i obsahově. Samozřejmě tipuji, a jistě si od autora přečtu i nějaké další, jelikož zjevně umí psát...

Lakrov
28. 12. 2010
Dát tip
I v mých vzpomínkách figuruje jeden "fronťák", co bojoval u Stalingradu s Rusy; přežil prý hlavně díky cukru a špiritusu. Později bydlel (a tajně doufám, že dodnes bydlí) na hřebenech Krkonoš, živil se jako sedlář a občas obul lyže a podnikl "Felkej túr na Labskej boud". Domnívám se, že myšlenka, zabývající se pozdějším přehodnocováním událostí, zasluhuje pozornost.

Edvin1
28. 12. 2010
Dát tip
P.S. "Holou hlavou" se tam, odkud pocházím, míní hlavu bez pokrývky, čili čepice nebo klobouku. Pozměním to.

Edvin1
28. 12. 2010
Dát tip
Prosecký: I já nejsem zdaleka se vším spokojen. Promyslím si Tvé poznámky a zkusím text, ovšem po svém, pozměnit, snad dokonce zlepšit. Pokud se jedná o onoho bombardovacího pilota: Si představ, že ten chlap dosud žije. Jaký je jeho dnešní postoj vůči tomu, co dělal, se dozvíš (pokud budeš chtít) z další povídky. Jsem Ti velice vděčný za solidní kritiku. BTW: Během mé praxe tlumočníka jsem se několikrát setkával s vojáky, členy delegací NATO a bývalé Varšavské smlouvy. Pozoruhodné bylo sledovat rozhovor dvou důstojníků Československé armády a Bundeswehru, kteří zjistili, že v srpnu 1968 oba stáli u německo-československé hranice. Jak to vyjádřil onen Němec: "Tak za těma "rourama" (v žargonu něm. vojáků "děla") jste stál vy?" "Ano!" odpověděl ten Čech, a pak se oba objali. Že jsem byl dojat, snad dodávat nemusím.

Prosecký
28. 12. 2010
Dát tip
I já jsem si vzpomněl na rozhovor s německým bombardovacím pilotem. Dělal nádražáka v Pritzwalku. Končil mi tam vlak a já čekal do rána s nějakým ruským důstojníkem. Ten Rus (Ukrajinec)byl z Krivého Rohu a nádražák si vzpomněl, že Krivoj Roh za války bombardoval. Moje setkání se ale odehrálo v roce 1983. Dnes jsme o generaci dál.

Prosecký
28. 12. 2010
Dát tip
"hlavou holou, pokrytou jen zbytkem čupřiny neurčité barvy" Tak měl hlavu holou nebo téměř holou? To celé i následující: " „Zima, co?“ „To je!“ řekl jsem, „takovou tady nepamatuju. Ale vy snad ano?“ „Od války tady taková určitě nebyla,“ řekl. " je návodné, ale vážně návodné. Člověk už tuší, že přijde zlom. Možná je to ale příliš patetické. Pak se nějak musíš dostat k Moskvě a to se děje přes zamrzlý Rýn. Skutečně nebyla taková zima od války? A co 1985 nebo 1968/69? A když on tam nebyl, jak mohl vědět, že Rýn zamrzl? Příbuzní jeho ženy? " V Rusku?“ řekl jsem hloupě. Východ je pro Němce jenom Rusko. Nesmírné, mrazivé pláně Ruska." Pro rýnské Němce je Východ už za Labem. Další věta: „A tam jste bojoval.“ mi nějak nesedí. Což třeba: "Kde jste tam byl?" Další věta: „Asi jo, když jsem byl pětkrát raněnej, ne?“ odpověděl." Vychází z předpokladu, že se nevidíte poprvé nebo že jste dokonce známí. Pokud byl v bitvě u Moskvy a bylo mu nejméně 18, je mu dnes 87. Je ještě schopen házet sníh? Ve kterém roce se povídka odehrává? Píšeš: "A černý val.“ Jestli by nestálo za to sice stručně, ale názorněji popsat hromady mrtvých Rusů. Píšeš: „Takoví kluci jako jsme byli my", ale předtím mluvíš o kaťuších, nějak propojit. Skutečně řekl: „Já to každej rok musím někomu říct.“ Je pravda, že řada vojáků je z války tak trochu pošinutá. Opakují pořád dokola totéž, i když jsou jinak úplně normální. Toto téma a jeho zpracování si určitě zaslouží diskusi.

Lakrov
28. 12. 2010
Dát tip
> ...řekněte mi, co konkrétně není o.k... Nemám k textu výhrad. Povídka se mi líbila, byla na první přečtení srozumitelná a zapůsobila na mě tak, že si ji nejspíš budu dlouho pamatovat (což považuji za tu nejvyšší hodnotu). Když začnu hledat chyby, nejspíš je najdu... jenže takové úsilí věnuji raději vlastním textům. Tahle malá, hrůzou obalená krása, si tolik péče nezaslouží :-) Díky za přiblížení pohledu z (kdysi) poza drátů. Tip už šel včera.

no vidíš. Neviděl jsem žádného komunistického synka, který by se rozplakal nad vinou svého papalášského otce...

Edvin1
28. 12. 2010
Dát tip
Aleš: Dnes v noci jsem si vzpomněl na rozhovor s jedním německým bombardovacím pilotem. Rozhodl jsem se to sepsat jako protipól pana Schmitze. BTW, jednou se mi jeden syn vojáka kvůli pocitu viny za svého otce rozplakal.

čím větší máme odstup od války, tím víc se dostávají na světlo i tyhle "pocity" z druhé strany. I když dřív šlo asi o dokonalou informační blokádu ze strany komunistického režimu. Tohle je moc pěkná zpověď, Edvine, ne všichni měmečtí veteráni to berou takhle...

Edvin1
28. 12. 2010
Dát tip
blbjenka: I tohle byla skutečnost. Nějak mi je škoda ten postřeh vyhodit, když se stal. A jenom proto jej vypustit, že ho nedovedu náležitě popsat? Ty vločky se skutečně usazovaly na jeho řídkých vlasech a vytvářely jakýsi, ve světle pouličních lamp jiskřící, povlak. Přiznávám se bez mučení, že když jsem to nazval závojem, sám jsem neměl dobrý pocit. Zkusím to jinak, než to vyhodím. Díky Ti moc.

Diana
27. 12. 2010
Dát tip
Mně přišla hrozná ta situace, nikoliv vyprávění. To je skvělé! Pros. Taky jsem to slyšela o Dukle. Prý ten průsmyk Rusové prostě provalili. Bylo to typicky ruské pohrdání životy.

blbjenka
27. 12. 2010
Dát tip
proč já, já to přeci řekla - ta jedna kýčovitá věta se do toho vůbec nehodí - vyhodit nebo vyměnit. ten chlap sám by se urazil, slyšet něco o "stříbrném závoji z vloček" :) jinak ok, uvěřitelné

Edvin1
27. 12. 2010
Dát tip
Vždyť Vás prosím, řekněte mi, co konkrétně není o.k. A měli byste návrhy, jak to spravit? Díky předem. :-) P.S. Prosecký: Měl bys se bavit se Slezany - sloužili ve wehrmachtu. Tedy občané ČSR.

Sebastiana
27. 12. 2010
Dát tip
*

Prosecký
27. 12. 2010
Dát tip
Tak tip to určitě je. V českém prostředí se neslyší tak často vyprávění o tom, že německý voják už dál nemohl střílet, protože mu prostě bylo z toho množství mrtvol špatně. Já, mimochodem, něco podobného slyšet vyprávět o obraně Dukelského průsmyku. Musím se však přidat k blbjence, že mi některé formulace připadají nasané ve spěchu, ne úplně dotažené.

Diana
27. 12. 2010
Dát tip
Hrozné!***

blbjenka
27. 12. 2010
Dát tip
hm. některý věci jsou dost těžko k chápání, byť k představení bohužel těžký nejsou. aneb viz Lakrov. (akorát tahle věta - "Vločky sněhu mu na vlasech vytvářely stříbrný závoj" - to tam zabloudilo odkud, z klubu Romantik? :))

..nějak nevím co bych k tomu napsala.. ..myslím na Remarqua.. ..a na dědečka..taky tam zůstal..

Lakrov
27. 12. 2010
Dát tip
Možná se nehodí komentovat cokoli, co člověk sám nezažil, napadá mě po dočtení. Povídka je podivně vánoční a působivá. Tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru