tušení souvislosti

Kdo viděl film, na tyto dvě scény nezapomene...

ona

sedí ve skládacím křesílku před stanem v buši

mírně odhalená bělostná ramena

on

stojí nad ní a vodou z velkého džbánu

pomalým proudem smývá šampón z jejích vlasů

ona

zaklání hlavu přivírá oči a pootevřenými ústy

vydá slastný tichounký vzdech

on

zastaví se zasažen smyslností chvíle

víc než krása

vydaná do jeho rukou

 

v těch vteřinách úžasu zmizí světy okolo i v nich

a že jsme na zemi dosvědčuje jen tenký šampónový pramének

který odtéká po vyprahlé africké půdě

 

…

 

on

letí si pro ni

chce ji obdarovat

nově ukázat zemi kterou oba milují

ona

sedá si před něj v dvouplošníku

protínají vzhůru horký vzduch nad Keňou

pod nimi zelené planiny

vodopády

obrovské stádo zeber prchající před suchem

jezero celé přikryté růžovými křídly plameňáků

a znovu úžas

dojetí a poděkování v jejím úsměvu

zvedá pravou ruku přes rameno za sebe

jejich dlaně se spojí

jako blízkost a porozumění

už dávno spojily jejich srdce   

 

…

 

takové pouto měly jsme spolu

má víc než kráso

od chvíle co prvně řekla jsi:

Zamilovala jsem si tě

náš dětský růst

jako by setkal se

v jediném domě

když přitiskla ses ke mně

nevešla se mezi nás žádná tma

žádný strach

skloněna nade mnou

propojila jsi naše krevní oběhy

co prošlo mými plícemi

vlilo se do tvého srdce

 

resumé podle tebe a pana Chestertona:

zplodila jsem falešnou teorii

a nyní vidím ve všem její důkazy

 

 

---