v pasti

Vůbec si nevzpomínám, že bych kdy byla na něco ve svém životě pyšná. Snad jen na rodiče, a to až jsem dospěla. Potkala jsem tolik lidí, co měli doma peklo nebo neměli domov vůbec žádný.

První a nejspíš navždy poslední pýchu jsem pocítila, když jsem si přečetla tebou darovaná veršovaná vyznání. Od těch dnů byla jsem si jistá, že co vidím ve tvých očích, JE láska. Dmula jsem se pýchou, že jsem milovaná tou po všech stránkách nejnádhernější bytostí na světě. Tak ráda bych bývala chodila od člověka k člověku a všem se pochlubila, že právě TY mě…!

Ještě že jsi to nedovolila. Co bych jim dnes řekla?

Nemilovaná v pasti…