BRACKENRIDGE

“Terapie hrou s pískem staví na tvrzení Sigmunda Freuda…”

Všechny hlavy v místnosti se otočily směrem ke dveřím. Brackenridge se rozpačitě usmála. Na tváři měla přilepené kolečko salámu.

Blythe přátelsky pokývla směrem k příchozí:

“Mám se posadit, abys viděla na promítací plátno?”
“Jo,” přisvědčila Brackenridge blahosklonně. “Jinak uvidím hovno.”

Tak přišla zase pozdě, no. Se neposerou. Hlasitě a nevhodně se uchechtla.

Po cestě do práce jí přepadl hlad. Stavila se v Domino’s. Velkou salámovou pizzu sežrala ještě v autě. Byla dobrá!

Na konvence Brackenridge srala. Ubrousky? Na co? Mastná ústa si utřela do rukávu.

“Prohlédněte si diagram, podle kterého se Jungem popsané ego a self prolínají v různých stádiích vývoje. Tyto dvě entity jsou propojeny symboly. Třeba ve snech. Pokud vás výklad snů zajímá, přinesla jsem k prolistování lexikon.”

Brackenridge ani nezvedla ruku (Freud a Jung pro ni byli přežitky dvacátého století):
“To už bych, kurva, mohla jít rovnou ke kartářce. Takovej bullshit.”

Blythe zrudla.

Lucy předstírala, že si dělá poznámky. Brackenridge ale dobře viděla, jak neuměle kreslí do zápisníku kozu.

“Připravila jsem pro vás takové cvičení. Tyto předměty (Blythe máchla rukou směrem k miniaturkám prostřeným na připravené dece) se používají v terapii hrou s pískem - Sandplay.”  

Ann v zákrytu tlusté knihy nenápadně přehrávala na mobilu oblíbený klip: štěňátka, tentokrát beze zvuku.

Blythe promluvila cíleně k Brackenridge:
“Prosím tě, Brackenridge, snaž se. Já vím, že tvůj handicap se nedá ovládnout, ale pokus se. Prosím.”

Od té doby, co Brackenridge objevila  svoji jedinečnou schopnost, svět se pro ni obrátil naruby. Cíleným pohledem dokázala jakýkoliv předmět změnit v trus. PUFFF! A místo propisky na stole zapáchalo hovno.

Brackenridge se tak stala archetypem negativní superhrdinky. Hovnovlastnost se  naštěstí začala prezentovat až po nástupu do práce, ze které ji nyní nemohli vyhodit, neboť se vedení bálo právního stíhání za diskriminaci. Brackenridge totiž tvrdila, že svůj talent nedokáže ovlivnit ani usměrnit. Opak byl samozřejmě pravdou. Ten neviditelný paprsek uměla přivolat vědomě. A to se stávalo poměrně často. Kolegyně se nyní mohly servilností k Brackenridge přerazit (Kávičku? Dortíček? Šlofíčka?). Tak to je LA VIDA LOCA, usmívala se Brackenridge, když jí ředitelka poprvé přidala, a nevědomky tak přispěla na pětilitrový demižon tuzemského rumu.

“Ale no jo, Blythe, však víš, že tomu neumím poručit.”

Štíhlá přednášející se káravě ohlédla po Amber. Sekretářka bleskově vytáhla prst z nosu. A to už ten sopel málem vydrápla!

“Zde vidíte sedmdesát miniatur, ze kterých si jednu vyberete. Vlastně, ona si vybere vás. Zkuste věřit instinktu. Která věc vás přitahuje? Nemusíte vědět proč.”

Šarlatánka, pomyslila si Brackenridge. Takový bláboly. Nevěřila ničemu, co nebylo podložené vědeckým výzkumem, hmatatelnými důkazy. A nejméně ze všeho věřila v Boha. Kdyby existoval Bůh, říkala si pozdě v noci zakutaná do sedmi přikrývek, jak mohl dopustit, aby….no nic. Ovšem hovnovloha byla opravdová. Té Brackenridge věřila. Tak například právě teď by mohla všechny ty směšné miniatury jedním pohledem změnit v tratoliště sraček. Ale neudělá to. Ještě ne.

“Hele, diamant!” hrábla parádivá Holly po skleněném kamínku.

“Pšššt,” napomenula ji Ellen, “Máme u toho bejt potichu…”

Brackenridge si prohlížela hračky. Orel, kráva, svazek obilných klasů, figurka stařeny, mušle, ametyst, ořezávátko ve tvaru psacího stroje… Zarazila se. Vypadal úplně stejně jako ten otřískaný Continental, který děd přinesl z pracovního tábora po osvobození Američany. Vězni si mohli si tenkrát vzít cokoliv, jako memento. Brackenridge hračku rychle ztopila v kapse.

“Teď si svůj objekt dobře prohlédněte. Seznamte se s ním. Ohmatejte jej, přičichněte k němu. Jaký má pro vás vzkaz? Co vám chce sdělit?”

Plastikový hrad upadl na podlahu s dutým ŤUK.

“Jééé, sorry…” omlouvala se Ellen za vyrušení.

Nozdry Brackenridge rozšířil hněv. Taková zase píčovina! Aby ke mně mluvil předmět? Samozřejmě, že podvědomě sáhla po něčem známém. Zaplavila ji vlna vzpomínek. Docela smutných. Přesně o nich nechtěla nikdy mluvit, nechtěla na ně myslet. Tak a dost, kurva, stroj nestroj, za trest ho proměním v hovno!

Hepčí! kýchla Lucy a tragicky udeřila Brackenridge loktem do brady. Rotaci hlavy se už nedalo zabránit. Zrak zasažené Brackenridge byl nárazem odmrštěn z ořezávátka na šokovanou přednášející. Hromada hnoje explodovala na čerstvě vymalované stěny posluchárny, zashujíc ve své šílené trajektorii obličeje, šaty i kravaty sedících.

“Blythe! Proboha, Blythe!”  

Amy pohltilo milosrdné bezvědomí. Účastníci přednášky nevěřícně zírali na zapáchající hromadu kravinců a vzniklý chaos . Brackenridge si uvědomila, že škála jejích trusovloh se právě rozšířila z materiálních předmětů už i na živoucí organismy.

Tak to by mohl být, kurva, problém.