Knihovna

Na vrcholcích okamžiků
tam ano
Ale kdo z nás si vzpomněl dřív?
Náraz obrátil můj vesmír naruby
viděl jsi 
a já viděla že vidíš
Ucpala jsem srdci ústa
ať neřve nahlas
Tvůj pohled jako meč 
můj úžas
pochopení 
Naše minulost se zhroutila do černé díry
slunce se posunuje po své dráze
vrzají kolejničky v celém tom divadle
kulisy pomalu nenápadně mění tvary
Země s sebou táhne časoprostor
My čas nemáme čas má nás
Je pozdě vše co jsme zažili se už proměnilo
v knihovnu
Máš ruce kolem cizích ramen
já večer povídám pohádky
Tam někde je to napsaný
jak jsi mi řekl až po tom všem