chlapec a dívka

dívka sedí a píše...

myšlenky utíkají za bělost papíru

a za zafoukané okenní tabule

tříští se v mlze velkoměsta do tmy

a pak s jinými hloupkocity letí zas dál

na tvářích jsou po nich lidem horké cestičky

dívka sedí a dýchá se jí trochu ztěžka

s pocity a city zacyklenými v těsnou smyčku

šedavou a přitom palčivou nejistotou

mlčení ducha a rukou i slov a obrazů

nepřítomnost barev zvuků a melodií

čeká a pozoruje ticho nejapné a dráždivé

a chlapec ten snad sedí a píše si v pýše

své krásné ale hloupě dětské duše

cosi veledůležitého a velevelkého a velechlapeckého

soustředěně mhouří oči za elegantními brýlemi a snaží

se necítit a nemyslet na všechny svoje rozbité myšlenky

poházené v hlavě po stole po duši srdci a koutcích úst

dívka sedí a píše z hlásek hloupé maličkosti

otáčí hlavu směrem kde tuší zašustění letící myšlenky

a je jí zvláštní zima na podivných nitrech těla

byla by z toho báseň říká si - dívka a chlapec a co?

a nic jen ticho které páchá škody ač by mělo léčit

dívka a chlapec a tisíc hloupých slov na kterých nesejde

dívka a chlapec a mlčení duší