song málo slavné spisovatelky

Položím na stůl  papír, tužku  a taky sklenku

ta už tu stejně od včerejška stojí

zavřu okno ať neruší mě co se děje venku

ještě mi zbývá  pomalým krokem k baru dojít

přimhouřím oči a sáhnu  skoro po paměti

hned se mi vybaví vůně i chutě

tuhle beru vždyť barva jde mi k pleti

tak pojď už se těším až otevřu tě

stačí nalít si jednu vrchovatou

v hlavě prázdno jak v ledničce před výplatou

ale tužka už  pomalu obrazy na papír kreslí

jako racek  vznáším se nad hladinou

a myšlenky najednou samy plynou

třeba v lahvi je kouzelný džin, však kdoví jestli

po pár deci už můžu si klidně tykat s Hemingwayem

tomu říkám skutečný kurs tvůrčího psaní

zmuchlaným papírům v koši se vesele smějem

s tou v zrcadle mžourající brýlatou paní

už je tma a chce se mi spát , dost bylo práce

„ráno je moudřejší večera“  nebo aspoň doufejme

stejně ta písmenka nepřečtu tak k čemu čas ztrácet

zítra snídaně bude se skládat z cigára s kofeinem

stačí nalít si jednu vrchovatou

v hlavě prázdno jak v ledničce před výplatou

ale tužka už  pomalu obrazy na papír kreslí

jako racek  vznáším se nad hladinou

a myšlenky najednou samy plynou

možná v lahvi je kouzelný gin, však kdoví jestli