Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

BÍLÝ DÉŠŤ

21. 02. 2011
27
22
2305
Autor
Santi€

Vyvstala z klapotu podpatků ve tmě pod oknem, unavená uplynulou kapitolou svého životního příběhu. V dlani jí zaštěrchaly klíče, odemkla a se zdoláním každého dalšího stupínku schodiště se pozvolna vyjasňovaly její rysy. Mladou tvář rámovaly tmavé vlasy a její postava byla štíhlá. V šestém patře v tichém dvoupokojovém bytě na ni čekal jen dobře krmený černý kocour.

Tíha. Vyklouzla z lodiček a bosky mířila ke koupelně. Chodidla mlaskala o podlahu. S hebkou útěchou se k ní neslyšně přimkl, za ocáskem se mu vinul provázek průvanu, který šimral do lýtek. Sklonila se a objala zvíře, dosedla na zem.

            „Zůstali jsme sami,“ sdělila mu bezbarvým hlasem do kožichu na hřbetě. Bez slz. Bez povzdechu. Jen myšlenky jí v hlavě vířily, jako by vykonávaly nějaký druh domorodého rituálního tance. Setrvala v sedu několik minut a monotónně hladila svého čtyřnohého přítele. Pak se pousmála, opět vstala a odmlaskala do kuchyně uvařit si čaj.

            Dům zurčel večerní rutinou. Otcové od rodin se navraceli z práce, vítali se se svými ženami, které cinkaly porcelánem ve dřezu, děti škrábaly do sešitů úlohy, voda šuměla v koupelnách, olej prskal pod topinkami, konvice na čaj pískaly, mikrovlnné trouby pípaly na znamení ukončení ohřevu, dovnitř se draly i zvuky z ulice a na chodbách se mísily pachy.

Stále neobutá kmitala po kuchyni a v přesných rozvážných pohybech si připravovala teplý nápoj. Šálek. Sáček. Lžička. Cukřenka. Jedna kostka. Dvě kostky. Tři kostky. Konvice. Voda. Ani kapička mimo, ani jediný nepatřičný zvuk chybou v pohybu. Kocour jí byl v patách. Zásuvka. Otvírák. Konzerva. Miska. Kocour zavrněl radostí a vděkem a pustil se do své večeře. Ona usrkávala z hrnečku.

           

Během noci se nepatrně ochladilo. Mráz podepsal okna, ale když ráno roztáhla žaluzie, zůstala na sklech už jen sražená pára, která halila výhled do ulice. Pro jistotu si oblekla jeden svetr navíc. Chodníky byly navlhlé. Zamyšleně vyrazila vstříc svým povinnostem, ve vlaku usedla na volné sedadlo, hleděla si do dlaní, hrála si s prstýnkem. Téměř přeslechla ruch mezi spolucestujícími: „Está nevando, está nevando.“ „¡Menuda sorpresa!“ „¡Qué bonito!“, ozývaly se hlasy. Pochopila, co se děje, až když vlak zastavil na její zastávce a ona vystoupila. Povrch se schovával pod bělostnou přikrývkou, něco padalo z nebe. Poznala to, ačkoliv si to nikdy nedokázala pořádně představit. Vybavila si pohádku o bílém dešti a malých andělech, kterou jí v dětství vyprávěla babička. Nebyla to pohádka. Byl to sníh. Nádherný chladivý bílý jiskřivý sníh.

Pocházela z malého městečka v Kolumbii, v zemi nepolíbené sněhovou vločkou. Celé dětství o bílém dešti snila. A dnes se dočkala, na studijním pobytu v Madridu, v polovině ledna, třetí rok z domova. Nastavovala lačně dlaně. Zastavila se, nikam nespěchala, chtěla si tu chvíli užít. Nedbala mínění okolí, klekla si na zem, nabrala trochu sněhu a vyhodila jej do vzduchu. A ještě a víc. Položila se na zem a nataženými pažemi opisovala půlkruhy. Cítila se jako anděl.

Ostatní lidé na ulici se také pozastavovali, zvedli oči k nebi, usmáli se, ale vzápětí pokračovali dál. Když sněhopád ustal, do ulic vyrazili odmetači s košťaty a lopatami, sypali cesty solí a do večera z té krásy zbylo jen zahnědlé nic. Život se vrátil do svých kolejí. Muži se vrátili z práce, děti si chystaly věci do školy, matky žehlily prádlo.

 Ona popíjela z hrnečku čaj. Myšlenky jí kroužily ve vírech. Nezapomněla. Co zakryl sníh, nezmizelo docela.


22 názorů

Pavel Wilk
21. 06. 2017
Dát tip
Opět jsi mě nezklamala. Skvělá povídka!

Gora
25. 05. 2017
Dát tip

Máš dar...:-)


heartrate
02. 03. 2011
Dát tip
Pro samotnou holku je ale stopování o dost nebezpečnější než pro chlapa, víš? nedoporučuji..

Santi€
02. 03. 2011
Dát tip
Marvine, moc díky za komentář! Snažím se, mám rozdělaný nový text a nápad na další. Chybí mi trpělivost věnovat se delším útvarům, neumím propracovávat detaily, děj, stavím na atmosféře, a(le) vím, že jen ta pro povídku nestačí. Čtu Murakamiho memoáry O čem mluvím, když mluvím o běhání, dozvídám se zajímavé věci o jeho spisovatelských začátcích(prostě se jednoho dne na basseballu rozhodl, že je krásný den a stálo by o něm napsat...a tak začal...), tak si říkám, že bych se taky mohla vypracovat, dodává mi to odvahu ;) ...co se týká tvé připomínky - teď mě to taky trklo, ale ta dívka skutečně existuje, byla to má spolubydlící v Madridu a opravdu po třech letech studií tam sněžilo. Dostala se do Madridu na univerzitu díky stipendiu, studovala medicínu, byla časově vytížená a cesta do hor byla i otázka financí...

Hesiona
24. 02. 2011
Dát tip
Krásné, slunéčko. Kouzelně vykreslená atmosféra. Stýskalo se ti po sněhu? :o)*

Velmi zajímavé a procitene:-) Jen me zaujaly MLASKAJICI chodidla :) Tapkajici, cupitajici, tleskajici..:D

Santi€
23. 02. 2011
Dát tip
děkuji všem

Příjemně osvěžující čtení.

Bluedragon
22. 02. 2011
Dát tip
1) myšlenky jí v hlavě vířily, jako by vykonávaly nějaký druh domorodého rituálního tance. 2) Nezapomněla. Co zakryl sníh, nezmizelo docela. Bomba Jediné co mi nesedlo je ta pasáž s čajem a trošičku ta formulace kocouřího přivítání :-)

Zuzulinka
22. 02. 2011
Dát tip
*

nostalgik
22. 02. 2011
Dát tip
Nedovedu si představit, jak dívku z Kolumbie osloví sníh. Ty to víš a krásně jsi to napsala. ***

Jordi
22. 02. 2011
Dát tip
Nádhera. Líbilo se mi to. Souhlasím s pété, i když mě osobně se líbil ten odstavec celý, včetně typického kocourkova uvítání.

lenkak
21. 02. 2011
Dát tip
Krásné, takové snové... Souhlasím s tím andělem ve sněhu, taky mě to trošku vyrušilo. Na druhou stranu to tam patří a vyjadřuje to ten pocit z toho sněhu. A moc se mi líbí pasáž "Dům zurčel večerní rutinou..." Jako bych byla v tom domě, slyšela zvuky a cítila ty životy za zavřenými dveřmi. T

Anetah
21. 02. 2011
Dát tip
Vážně skvělé! malinko (opravdu malinko!) mě zklamala pasáž, jak se válela po zemi ve sněhu.. ale za to okolo, odpuštěno. Skvělá věc. Pété to vystihla pěkně, taky bych to mohla číst hodiny!

pété
21. 02. 2011
Dát tip
Ach, dokazala bych cist dal jeste hodiny..dilko s velkym D a nejvic..mlaskani chodidel a provazek pruvanu... VYTECNE! t

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru