K.O.U.L.E./Robinsonka

Možná, že jsem už příliš stará,
na to, jak najít správný směr,
já riskovat se vždycky bála,
když moje bárka ztroskotala,
začala jsem žít na úvěr.

Všechno je to jen moje vina,
nic neměla jsem v zásobě,
do očí večer vlhko vzlíná,
nikdo tu se mnou neusíná
na tomhle pustém ostrově.

Jak splatit dluhy a být v zisku,
na záchranu jen stále čekám,
než zbude ze mne hrstka písku,
či trocha hlíny na skalisku,
ani pes potom nezaštěká.

Naděje ve mně ještě dřímá,
snad dá mi sílu do boje,
utkat se s bouří, příbojem,
pevnou zem najít, stát zas vzpříma,
než má loď k cíli dopluje.