Denik - s Hynkem na Mácháči

10.5.98 - neděle

9,30 - na loďce uprostřed Mácháče

Hynek už asi deset minut zápasí s vesly. Zřejmě ho to baví, a tak jsem vytáhl deník uprostřed vodní masy. Také triko jsem ze sebe shodil a dávám svou bělobu k dispozici UV paprskům. Hnuli jsme se asi o dvacet metrů. Hynek funí, ale bejčí.

Jsem tento víkend nějaká romantická duše. Nestačilo mi páteční polehávání v trávě, musím se dnes válet v loďce s očima namířenýma pod hladinu a pozorovat dno. Uspokojuje mě pohled na vzdálenou věž Bezdězu a na útvary ve zvětralém pískovci na březích rybníka. Dvojnásob mě mrzí, že ve škole, v kabinetě, ve skříni mám nevyužitou videokameru. A stejně to na videu nevyzní tolik, jako když jste naladěn na správnou frekvenci a v reálu. Ta atmosféra se prostě nenahraje. Škoda, že nejsem Mácha, možná bych to popsal lépe, než to dokáže natočit Panasonic.

Máme za sebou první letošní koupel. Nejprve sebral odvahu Hynek, pak jsem tam hupsnul i já. Jako když spadnete do hromady střepů, tak to řezalo. Za chvíli se rozlilo po těle nádherné teplo - to krev vytriskla z ran způsobených sklem. Moc fantazíruju.

Tlačil jsem loď a Hynek se z ní na mě řehtal. „Sundej si trenky, ať si můžeš namočit i pinďoura," říkal mi. Neměl jsem dost odvahy, abych se vystavil úplně nahý, a tak teď suším slipy vedle sebe na sedačce. Hynek je stále roztomile nahý a bez ustání zápasí s vesly.

13,20 - u jednoho ze stánků v Doksech

Dal bych si cigáro, ale kdysi jsme se rozhodli před dětmi nekouřit.

Zákonitě, jakmile začnu psát, Hynek musí čůrat. Šel za budku výčepu. „Taťko, já jsem se počůral."

„Jak hodně?"

„Jenom trenky a nohy."

Poskakoval tady se staženými kalhotami, a tak jsem musel vstát. Podle skvrny na stánku mi došlo, že nemočil na strom, jak jsem mu doporučil.

„Bolí mě zadeček, tati."

„Vod čeho?"

„Vod kakání. Potřebuju kakat."

Zatím jsme to nějak zakecali, ale zřejmě se tomu nevyhneme. Na rozdíl od včerejška jsem s sebou vzal hajzlpapír.

Tak a vysráno. Ještě tam budu muset doběhnout vše finančně urovnat. Kadit s ním je zážitek. Dosedne na mísu, začne se rozhlížet a vše komentuje. Včetně toho, že smrdí. Pak stichne, vypoulí oči, něco žbluňkne, zlepší se mu viditelně nálada. A okomentuje vše, co ještě nestihl.

Svezli jsme se ještě na šlapadle, sedli si do trávy s dvěma kornouty zmrzliny a pokoukali po hromadě polosvlečených samic. Když jsme zjistili, že parníky z důvodu nízkého stavu nejezdí, Mácháč jsme opustili.