Óda na blbus oculi

Tvůj pohled vnímám nad vlasy

tu kobří kápi proti dešti

ve kterém včera zmokla jsi

jak diamant

co slzy

leští

Pak oči se ti zamžily

jak duha vzkříslá drahým kovem

v obětí adrenalinovém

když natryskal mi do žíly

Dvě koule pěkně soustředné

plující v tichu mezi krami

dvě studny věčně průhledné

prsteny světla pod řasami

Oheň co modře plane a   -

- roztaví lehce sladkou zmrzku...

Rohovka... tedy cranea

jež tajně touží po paprsku

Oheň

co zapaluje svíci

tančí pak v uvolněném stylu

nejdříve projde přes pupilu

(když už mluvíme o zornici)

ta jej pak pošle k zaostření

do čočky

která tenkou linkou

protáhne sklivcem jako dření

rumový opar nad pralinkou

Sklivec to všechno vláhou svlaží

bys byla v klidu - by ti tlakem

nepuklo vočko když jsi v ráži

nebo pod

afrodiziakem

Duhovky poté zahýbají

panenkou

pohyb je to děsný

čímž ovšem poznám že jsi v háji

anebo high

abych byl přesný

Jak je to s praxí u slečinky?

A proč ty slzy jako hrachy?

Též na čípky a a na tyčinky

nezapomněl jsem

žádný strachy

Nebásním tu přec o mumii

Jak tedy oko vlastně vnímá?

Řečené duo v režii má

chemických přeměn alchymii

Včera jsem ještě býval dnešní

Tak proč mi míříš na aortu

za každou cenu chceš být třešní

na otráveném

mrtvém

dortu?

Můj hlas ti hrůzu nahání?

Je to jen srdce které bije

Máš přece oči

k dívání

Tak už se nestyď

Otevři je

...