Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Od Muzea k Muzeu
datum / id09.05.2011 / 384142Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1806x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Od Muzea k Muzeu

Moje pouť začíná u Muzea. Ve stánku si dám prefabrikované jídlo a skrze naleštěnou výlohu pozoruji opiomana. Klíží se mu oči, usíná, padá ze soklu, nadechuje se k životu, vydechuje cigaretový kouř. A tak stále znovu, v cyklech, jako bizarní květina životně rozevírající květy a umírající v tu samou chvíli. Proces kypění a vadnutí. Burroughs postřehl neustálé mření a obnovování buněk narkomanů, kteří tím neztrácejí mladistvý vzhled. Co by mohla paní z některého stylistického studia, kterých je tady tolik, poradit takto vybavenému manekýnovi?

 

Sestupuji ke kříži, tedy tam, kde se náměstí křižuje s Jindřišskou. Plane tu oheň. Kdosi zapálil betonový odpadkový koš. Oheň má výšku a přitahuje diváky. Stará paní stojí opodál a upřeně hledí do plamenů. Snad kdysi viděla hořící Berlín, snad očekává vlajku vztyčenou nad Reichstagem. Minulost je ale pryč. Je čas jít dál.

 

Vcházím do útrob pošty. Obří organismus je v plné práci. Tráví stovky, tisíce dopisů. My, odesílatelé přinášíme potravu, skládáme dary kolem pomyslného ohniště, někteří jdou jen s korespondenčním lístkem, nesměle, jiní uchystali uniformovaným a prsatým Ribannám překvapení v podobě plných tašek. Jim patří pro dnešek tento poštovní potlach.

 

Pestrobarevná synagoga za dalším rohem připomíná amazonského papouška. Ostatně při správném úhlu pohledu je skryta za množstvím kvetoucích stromů. Kostel svatého Jindřicha a Kunhuty tiše vyrůstá nad ty stromy. Orient versus okcident. Lidé spěchají i v místech tak posvátných. 

 

Kupuji si plechovou kávu u stánku na nádraží. Drží pěnu a mysl. Je hořká jako historie těch míst. Co ta pamatují. Do dveří se sem stále vlamují holubi a starousedlíci. Rekonstrukce nerekonstrukce.

 

V metru tiše hovoří dva ruští mladíci. Hovoří pomalu jako když černooká dívka kdesi na břehu Bajkalu plete svému milému čepici, jako když se ve vesnici opéká šašlik.

 

Vystupuji ve stanici Muzeum. Mezi panenkami na baterky kupuji legrační paruku. Ještě pár schodů a mám pod sebou celý Václavák. A chci si tu cestu užít. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.05.2011 18:18:58Forrest Gump
Škoda. Ale podstatné je, že si to i tak přečtu. Ono na druhou stranu, kdyby ses dostal do stavu, že musíš, kdoví, jak by to vypadalo. Takhle je lehkost zaručena.
20.05.2011 18:14:58Movsar
tak ne že bych nechtěl, ale na takovou metu se necítím. každopádně díky za podporu!
20.05.2011 18:10:27Forrest Gump
Zkus to někde prosadit, na takové útvary v novinách bývá místo. Nevím, jak se to dělá, ale za zkoušku nic nedáš.
20.05.2011 18:04:31Movsar
díky, Forreste, tak příjemnou zprávu mně tady už dlouho nikdo nenechal
20.05.2011 17:54:31Forrest Gump
Bezva. Kvůli tomuhle bych si kupoval noviny, abych nalistoval přesnou stránku a dobře se naladil. Ale pak bych ty noviny asi zahodil, abych si tu náladu nepokazil.
14.05.2011 22:34:54pampelin
yummy
14.05.2011 22:02:37Max Hutar
Moc fajn, jo, jo, už jsem dlouho nepomyslel na tuto cestovatelskou snivou avantgardu!
10.05.2011 17:53:14Zbora
redaktor poezie
Honzyk to napsal hezky. Tyhle Tvoje miniatury mají svou moc přenést čtenáře do konkrétní nálady, do toho času, alespoň mě ano.

První je úžasná.
10.05.2011 13:29:48Petrusha
na mňa to asi nezaberie, ja mám rada veľké mestá maximálne na pohľadnici ... kedykoľvek do nejakej väčšej dideny vrazím (vrátane Prahy), teším sa na jediné ... byť už stade konečne preč :)
10.05.2011 13:26:15Movsar
a pro petrushu: no, praha naštěstí není cukrátkovej kreml nebo vymazlenej krumlov, takže i důvody pro odtažení se najdou. ale měla bys ji poznat, je to láska na první pohled.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.