Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Sobotní Prahou
datum / id23.05.2011 / 385111Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1582x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Sobotní Prahou

Na Smíchově se právě chystá drobná dívenka na výlet na Karlštejn s motorkářem Edou. Snad ví, co dělá. Helma v její ruce mě uklidňuje.

 

Na jiném místě mezitím vrátný v osamělé kancelářské budově otevírá historiografický časopis. Začíná svou čtyřiadvacetihodinovou stráž. Bude mu dělat společnost kníže Oldřich nebo černokošiláč Mussolini? V kancelářích jsou soboty pusté, lid dělný si navykl pokračovat v budování kapitalismu zase až od neděle. Bohu natruc.

 

Na Malostranské náměstí padl Milkovův anděl. Ale o dost spíše ho sem přinesli. Člověk neváží ani zpola to, co ten anděl, a přesto - kdo ho ponese? kdy se mu dostane takové pozornosti?

 

Před klárovským památníkem obětem a vítězům klečí dvě lolity. Sklánějí se před bronzovou vlajkou a stejně nakloněným tvarem obětiny a vítězství. Pohybují se, pohybuje se v nich nesmělost a rozpuk, zvláštní směs dospívání. Cosi si zapisují do svých nejspíše táborových deníčků. Stejně jako já. Všimnou si mě a rozpohybují svou nesmělost a rozpuk ještě více. Stojím proti nim, nakloněn, oběť i vítěz.  

 

Na Staroměstském náměstí už dnes máchají ostrými sekerami jen zbohatlí hospodští. To když oddělují Pražskou šunku od kosti. Slunce vylidnilo samý střed čtverce, a tak se tu v půlce května po předčasně horkých dlažebních kostkách prochází jen bosý fakír. Z podvodu ho však usvědčuje bohaté tetování, klátivá chůze a nápadný zájem o odpadkové koše.

 

Celetné turistům chutná české pivo. Snad že jim připomíná život sám: zdvíhají ho v těžkých sklínkách, je hořké a do pěny si nezřídka namočí nosy.

 

Od Obecního domu se rozléhá říhání. Britské říhání. Hoši si hladí břicha a hýčkají špičku. V birminghamské továrně na pneumatiky se jim tak náramná chvilka jistě dlouho nepoštěstí. 

 

Na záchodcích v Palladiu můžeš svůj močící úd svěřit pohledu jedné z tuctu mladých žen z fotografií. Pokud ti není žinantní močit mezi mušle, můžeš si užít pohledů hned dvou žen najednou. Pravidelně volím brýlatou blondýnu s našpulenými rty. Psychoanalytikovi tuto informaci zamlčuji.

 

Jsem sám, jsem neozbrojen, jsem nahý, křičí člověk a vbíhá do proudícího mraveniště Na Příkopě. Láme se o vlny turistů, proráží si cestu, až se nakonec nechá unášet. Mravence neporazíš.

 

Lidé se fotí u černého Ferrari. Jsou tiší a střídají se s podivuhodným klidem, disciplinovaně. Žádné předbíhání, to dá rozum: všichni jsou vyznavači motorového kultu. Mezitím, co se ženy střídají v pozách u vozu, parta kluků v kšiltovkách využívá chvíle a nakukuje dovnitř. Už ale musí uvolnit místo, božstvo chce být zvěčňováno a pochopitelně ne samo. Opět střídání. Ještě poslední pohled věrné, tiché díkůvzdání, možná i odvážný náznak polibku černému bůžkovi z plechu. Už se ale opravdu, ale opravdu musí jít dál. A po svých.

 

Na Jungmannově náměstí využili holubi klid a dostatek místa ke snubním tancům. Jsou nabiti sluncem. Lidé s těmi tanci čekají na později. Jsou tak podobni solárním panelům: energii shromažďují do zásoby.

 

Pod lípami na Národní se tři bezdomovci v družném hovoru přou o výskyt pylu tady a na náměstí Bratří synků. Nemohou se shodnout, kde je pylu více. Debata chvílemi nabývá vědeckého rázu. Ten, co kýchá nejhlasitěji, si činí nárok na pravdu. Alergický Sókratés.

 

Kousek dál se fotí mladá Američanka s panákem složeným z lega. Boyfriend s fotoaparátem se naklání divočeji než Jadran Šetlík nad prostoprsou manekýnou. Svůj úkol chce zkrátka splnit jak nejlépe umí. Nebo už hledá barthesovské punctum? Proces hledání a ukládání do nekonečné paměti přístroje skončil, Američanka vstává a bez pohledu na svého Jadrana hlasitě sděluje: Perfect! Je perfektní jako ta barevná skládanka.

 

Scházím na Kampu. Paní komentuje dění: „Hen só ňáké herci, ňáké děcka.“ Co by na to asi tak řekli zombie chystající se ke karnevalovému  průvodu Prahou?

 

Na lavičce tu sedí dvě Francouzsky. V rukách svírají cigarety, o to více ale ponechávají volnosti svým výstřihům. Jsme ostatně na ostrově s galerií Medy Mládkové, a ta má jistě pro francouzskou nonšalanci smysl.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.06.2011 21:10:30Pirka
Hmmm .. tak nějak novinářské .. mně se to líbí .. tedy místy:) .. dal by se z toho vybrousit klenot mám pocit, ale úplně klidně si dovedu představit i delší večerní čtení textu tak, jak leží .. ach, byl by to poetický večer:)
27.05.2011 12:55:50heartrate
korektor
je to tak, stačilo by míň obrázků a trochu víc propracovaných, tohle je, jako když na dovolený cvakám fotku za fotkou a pak lidi otravuje si to všechno prohlížet
27.05.2011 10:54:54Forrest Gump
Tady toho je jaksi moc.
27.05.2011 10:33:34Josephina
ty chlápci z fabriky za gumy mě rozesmáli (no a zároveň rozesmutnili), bejt všímavej je dobrý, příběh na příběh.
24.05.2011 10:52:06Prosecký
nebylo by to špatné, kdyby to v něco vyústilo. Takhle je to jen premisy prostá momentka.
23.05.2011 20:37:49pampelin
osvezujici
23.05.2011 15:41:15Michal Té
o Praze nečtu
23.05.2011 15:18:55Max Hutar
Nee. Tak nějak novinářské, rozházené, bez jednotící linky... Žádné extra zajímavé postřehy, až na toho alergického Sókrata, ten se mi moc líbil.

Mimochodem: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Teologick%C3%BD_v%C3%BDklad_j%C3%ADzdn%C3%ADho_%C5%99%C3%A1du

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.