Z nádvoří

Stojím ve světle slunečních paprsků na nádvoří starého polorozpadlého zámku. kapky rosy na parapetech oken s oprýskanou barvou, zpěv ptáků ze zanedbaného parku. Celým okolím se line otázka jaké to tu bylo kdysi. Kdysi kdy všechno bylo jinak, líp. Schodiště, které je odrolené vedoucí do nikam...jak tvý oči tenkrát, pomyslím si. Teď jsi vevnitř a spíš. Třeba se tu objevíš, vezmeš mě zas kolem ramen jak to umíš jen ty a zašeptáš něco o tom, jak jsem úžasná a skvělá. A já Ti to budu věřit, protože jsem právě taková pro Tebe a pro nikoho jinýho a tak to i zůstane. Polorozpadlý zámky a hrady, to je prostě moje záliba objíždět je. Už odmalička mě fascinovaly staré domy. A ty jezdíš se mnou za což jsem hrozně ráda. Jen kdybys konečně přestal s tím fetem...